Recenze: Dcera sněhu

I když je léto, tak jsem konečně přečetla Dceru sněhu. Zajímalo mě co je na ni tak skvělého, že ji každý vychvaluje a tak mi to nedalo a musela jsem si ji v tomto horku přečíst. A musím říct, že jsem nic takového nečekala.


Příběh vypráví o starším manželské páru Jackovy a Mabel, kterým se narodilo mrtvé dítě a kvůli posměchu a šuškání všude okolo se rozhodli, že se přestěhují do srubu na Aljašce. Ale není to tak skvělé, jak si představovali. Jack se denně dře na polích a Mabel je sama ve srubu a neví, co si má počít. Jednoho dne napadne sníh a tak se Mabel a Jack rozhodnou postavit si sněhulačku s modrým kabátem, šálou, červenými palčáky a blonďatými vlasy.
Když se ráno Jack probudí, tak vidí u lesa malinkou holčičku, která tam poskakuje. Myslí si, že je to jen přelud a tak to nechá být, ale když zjistí, že jejich sněhulačka je pryč i s oblečením, které jí dali, tak je jim to divné.
Jack den co den nechává venku nějaké jídlo, aby si ho malinká holčička vzala, ale nikdy ho nesnědla. Jednou tam dá panenku, která druhý den je pryč a tak čeká, kdy se znovu objeví a tak jednoho dne holčička přišla a Jack jí nabídl, že by s nimi mohla povečeřet. Přichází každý den, ale nikdy tam nepřespí. Do srubu chodí každý den, ale pouze když je venku sníh. Na léto se vždy schová do hor. Zůstane s nimi holčička napořád anebo už nikdy nepřijde? Najde si kamarády nebo lásku?

Pořád se mi honí hlavou, proč se tato skvělá kniha prodává za tak málo peněz v levných knihách, ale co aspoň jsem to koupila za dobrou cenu.

Vždy když jsem si prohlížela knížky v LK a narazila jsem na Dceru sněhu, tak jsem si říkala, to není nic pro mě, určitě mě to nebude bavit a odložím to. Nakonec jsem ráda, že jsem si tuto knížku koupila a určitě se do ní znovu tentokrát v zimně začtu.

Tato prvotina autorky Eowyn Ivey se velice povedla a určitě by měla psát více těchto skvělých knih. Jsem ráda, že máme tuto krásnou obálku, protože ostatní se mi moc nelíbí a tato se hodí ke knize nejvíc.
Je skvělé, že autorka tam píše jak je to těžké na Aljašce žít a tak se do toho příběhu rychle dostanete a i když má kniha 391 stran, tak vám čtení hodně rychle uteče a nebudete vědět, že už máte pouze pár stran dokonce.

Co se týče postav, tak ty se mi moc líbili jen Faina (malá holčička) mi někdy přišla, že se občas blbě rozhoduje a že v téhle situaci bych já udělala úplně něco jiného. Sousedi Mabel a Jacka byly moc hodní a také jim pomáhali i když sami potřebovali s něčím pomoct.

Určitě by si tuto knihu měl přečíst každý a je jedno jestli je léto nebo zima, na každé období se Dcera sněhu hodí. U čtení se rozhodně nebudete nudit vždy se tam něco děje a vy chcete vědět, jak to dopadne a co se bude dít. Jsem moc ráda, že jsem si tuto knížku koupila a následně přečetla.
Teď si říkám, proč jsem si ji dříve v Levných knihách nekoupila a nepřečetla. Už vím, proč všichni tuto knihu chválí, určitě ji mé rodině doporučím a budu doufat, že si ji někdo přečte, ale to pochybuji.


Eowyn LeMay Ivey vyrostla na Aljašce, kde stále žije, se svým manželem a dvěma dcerami. Matka ji pojmenovala po postavě z Tolkienova Pána Prstenů. Pracuje v nezávislém knihkupectví Fireside Books. Předtím pracovala skoro deset let jako cenami ověnčená reportérka pro Frontiersman newspaper. Její kniha Dítě sněhu je inspirovaná jejím životem na Aljašce. Její manžel je biolog specializující se na ryby, pracuje pro stát Aljaška. Své dcery manželé vychovávají tak, jak byli sami vychováni, ve venkovském, prakticky samozásobitelském životě.

Originální název: Snow child
Počet stran: 391
Přeložila: Jana Middleton
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok vydání: 2012

5/5

Share This Article:

KOMENTÁŘE

4 comments :

  1. Knihu jsem nedávno vyhrála v soutěži na mém oblíbeném blogu. Zatím čeká v dlouhé řadě knih, na které se chystám. Tato recenze ji však posunula na jedno z předních míst - díky, je to hezky napsané.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé tak to mě moc potěšilo. Určitě si ji co nejdříve přečti!! :D

      Vymazat
  2. Knihu som čítala poslednú zimu a musím sa priznať, že vo mne zanechala zmiešané pocity. Bolo to, ale veľmi osviežujúce čítanie, taký magický a kúzelný príbeh :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byla to skvělá kížka už se těším na zimu, kdy bych si ji chtěla znovu přečíst. :)

      Vymazat

Děkuji za komentář určitě si ho přečtu a odpovím na něj. Určitě také přidej odkaz na svůj blog. Nezapomeň zaškrtnout políčko chci zasílat oznámení, aby ti neunikla má odpověď. A měj se krásně. :)