Tuto knihu jsem si koupila pouze kvůli tomu, že ji napsala
má oblíbená autorka, od které jsem nečetla žádnou špatnou knihu. Doma jsem se
také koukala, že to má fajn hodnocení a i lidem v Česku se líbila. Ihned jsem
se do čtení pustila a musím vám říct, že jsem od Colleen četla lepší knihy…
Sydney vede klasický život na univerzitě. Našla si nejlepší
kamarádku Tori a díky ní se seznámila i s Huntrem se kterým se nakonec sblížili
víc než jen kamarádskou formou. V den kdy měla Sydney dvaadvacáté narozeniny se
od kamaráda Ridge z protějšího bytu dozvěděla, že její skvělý, úžasný a
dokonalý přítel ji podvádí s její nejlepší kamarádkou Tori. Vše je o to horší,
že Sydney bydlí s Tori a tudíž nemá momentálně kde bydlet, jelikož se tam
vracet nehodlá.
Jenže si po záchvatu zuřivosti a pár ranám do obličeje (co
jim uštědřila) nechá u nich kabelku plnou všech dokladů a peněz, tudíž nemá ani
na taxíka nebo na přespání v hotelu. Naštěstí si ji všimne její kamarád Ridg,
který ji nechá u sebe bydlet.
Jelikož Ridg má kapelu a skládá písničky a Sydney umí skvěle
skládat texty, tak se rozhodnou, že spolu budou pracovat na skladbách pro
kapelu. Jenže Ridg je hluchý a tak to jejich skládání písniček je více osobní,
než u jiných lidí. Tím se i více sblíží, ale nastává ten problém, že Ridge už
přítelkyni má a to Maggie, kterou miluje ze všeho nejvíce a nehodlá se jí
vzdát.
MOŽNÁ JEDNOU
Počet stran: 388
Opravdu mě moc mrzí, že tato kniha se mi moc nelíbila.
Opravdu jsem od Colleen Hoover četla lepší knihy a to je co říct, jelikož Možná
jednou je nejlépe hodnocená kniha. Alespoň se mi zase potvrdila věta, kterou
vždy píšu, a to je: Knihy, které se ostatním líbí, tak se mě většinou nelíbí. A
tak to mám skoro pořád. Colleen Hoover si mě hlavně dostala knihou Život jedna
báseň, kde šlo o zakázaný vztah mezi studentkou a učitelem (můj nejoblíbenější
typ příběhů) a jako druhá oblíbená kniha byla Bez naděje.
Opravdu jsem doufala, že si mě tato kniha získá, jelikož se
mi líbila anotace a zpracování knihy, ve které můžete poslouchat přes mobil
písničky, které v knize zrovna Sydney s Ridgem hrají, což mi přišlo hodně
originální. Bohužel celý příběh byl za mě o ničem.
Nic se tam hodně zásadního nedělo, a kdybych měla vybrat to
nejlepší, tak by kniha neměla 388 stran nýbrž jen něco málo přes sto. Přišlo
mi, že když skládali tu hudbu, tak se bavili o věcech, které pro nás vůbec
nějak zásadní nebyli. Čekala jsem nějakou pecku, ale ta pecka nepřicházela a
nepřicházela. Také ty jejich debaty byly až moc protáhlé a většinou jsem se
nudila (což je hodně špatné). Nakonec jsem knize dala tři hvězdičky z pěti a to
jen kvůli pár stránkám z knihy, které opravdu stály za to a u kterých jsem
četla dál a dál.
Shrnutí bude rychlé. Rozhodně touto knihou nezačínejte,
jestli jste od Colleen ještě nic nečetli. Vezměte si raději jinou knihu. Za mě
(jak jsem psala před chvilkou) bodovaly tyto dvě knihy: Život jedna báseň a Bez
naděje. Rozhodně jsem ale nad autorkou nezlomila hůl a budu se těšit na další
její knihy, protože doufám, že toto byl jen pouhý zkrat a vše se vrátí do
normálu. Za mě tuto knihu nedoporučuji.