Předem chci napsat, že tu bude více fotek, než jste zvyklí! Jelikož moc ráda čtu knihy z období druhé světové války, tak po této jsem musela sáhnout. Zase jsem se chtěla dozvědět něco víc o tomto období, nějaké věci, které se třeba moc nevypráví i když pochod smrti určitě všichni známe a víme oč jde. Ale i tak jsem doufala, že v této útlé knize bude i něco víc a já se tak dozvím zase něco nového. Jsem neskutečně ráda, že jsem měla tu možnost si ji přečíst, a proto mockrát děkuji nakladatelství Cosmopolis, za poskytnutí této knížky. Díky tomu, jak je útlá, tak jsem ji měla do tří hodin přečtenou.
V roce 1981 se rozhodl samotný autor Pavel Taussig, že sepíše svůj životopis pro jeho jedenáctiletého syna, který se tímto způsobem dozví, jaký těžký život jeho táta měl ve stejných letech kolik mu právě je. A tak se vrhl na sepsání všech krásných i špatných zážitků od jeho narození až po dobu, kdy válka už nebyla a všichni mohli žít normálním způsobem. Pavel Taussig čerpal jak ze své hlavy, tak i z deníkových zápisků které si jako malý chlapec psal, a tak mohl napsat i pocity, které v ten moment prožíval. V knize text prokládal také informacemi, které získal až po nějaké době a také obrázky.
Pavel Taussig se dostal do Osvětimi poté do táborů Mauthausen, Melk a Gunskirchen a následně přežil pochod smrti. Opravdu neskutečný příběh, který by si měl každý přečíst. Po dočtení jsem si znovu uvědomila, v jaké době se momentálně nacházíme a že bychom si toho měli hodně vážit.
Musím pochválit celé zpracování knihy jak uvnitř, tak i zvenku. Tato kniha opravdu vypadá jako něčí deník! Má na sobě strukturu starého zápisníku, což je hodně autentické. Opravdu nemohla tato kniha vypadat lépe. Já sama jsem očekávala tvrdé desky a hodně mě poté zaskočilo, že jsem v rukou držela měkký, hubený rádoby zápisník. Opravdu klobouk dolů před tímto zpracováním. Bohužel tu mám jednu výtku. Čekala jsem, že tu bude více rozebrán ten pochod smrti, ale spíše tam bylo více toho, jak se žilo před válkou, a nakonec jaké to bylo, když se po skončení války Pavel Taussig dostával domů. Ten pochod smrti tam skoro ani nebyl, ale i tak to bylo skvělé. Dozvěděla jsem se zase něco málo nového o druhé světové válce, a hlavně o dalším člověku, který toto hrozné období přežil.
Jsem moc ráda, že v knížce byly i obrázky a různé dokumenty, které se po několika letech po ukončení války našly, jelikož tyto věci mám v knihách o druhé světové válce ráda a díky nim se dozvídám víc věcí. A představa, že třeba ty dokumenty se všemi jmény a čísly lidí opravdu existovaly. To mi nahání hrůzu a stále více nechápu, jak někdo mohl tohle všechno udělat. Vybírat lidi, kteří umřou v plynových komorách nebo se udřou k smrti a vyčerpáním. 
Kniha se opravdu skvěle četla a jak už jsem psala, tak jsem tuto útlou knížečku přečetla do tří hodin a nemohla se od ní odtrhnout. Je pravda, že poslední část knihy, kde Pavel Taussig popisuje cestu domů nebyla většinou tak čtivá a občas jsem se malinko nudila, ale to bylo jen ke konci jinak jsem si čtení užívala (tedy v rámci možností, když se jedná o druhou světovou válku). Rozhodně doporučuji vám čtenářům, kteří mají rádi knihy o válce a chtějí zase číst něco dalšího o této době.
Každopádně si stále myslím, že bychom si my všichni měli alespoň jednu knihu o válce přečíst, tak šup na čtení a začněte třeba právě s touto knihou.
Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si můžete také knihu Chlapec, který přežil pochod smrti koupit.
