Recenze: Dohoda s láskou

30. 8. 2016

Měla jsem tu možnost si vybrat od Mladé fronty nějaký recenzní výtisk. Hned mě zaujala kniha Dohoda s láskou a tak jsem je poprosila o tuto krásnou knihu. Moc jsem se na ni těšila a měla jsem od ní velká očekávání. Pár dní po odeslání e-mailu jsem zjistila, že skoro všichni si vybrali zrovna tuto knihu, jaká náhoda. Je alespoň dobré, že se můžete kouknout na pár dalších recenzí a podle nich se třeba rozhodnout, jestli si knihu máte pořídit. A jak se vůbec Dohoda s láskou líbila mně?

Zoe má celkem skvělí život, je pravda, že neměla takové dětství jako ostatní děti, ale teď se cítí celkem v pohodě. Bohužel se jí lepí smůla na paty a po jednom nepříjemném incidentu, kdy odhalila jednu hroznou věc, dostala padáka z práce. Ocitá se tedy sama v bytě obklopená jídlem a bez práce. Zoe má občas deprese, tudíž se kvůli tomu přejídá a není zas tak hubená jak by chtěla být. Smířila se s tím, že ji každý člověk pomlouvá za zády a tak už to ani moc neřeší. Až do té doby, kdy potká svého souseda.

Trevor je muž, na kterého se lepí ženy jako žvýkačky, není divu, je pohledný a rád mluví. Také miluje jídlo jako každý v rodině Bradfordů. Pracuje u svého strejdy a je majitelem domu se dvěma byty. V jednom bydlí on a ve druhém jeho nájemnice. Rád jí dělá naschvály a od té doby co koupila rohožku před dveře se psy, tak každý den na tu rohožku natahá tunu bláta.

Když se setkají, tak si nejdříve vůbec nepadnou do oka, ale po pár dnech se to mění. Trevor ji nabídne, aby si přivydělala prací pro něj, a také jí nabídne, že se přimluví u strejdy, kde může dělat jako sekretářka. Ona vše přijme a začíná pracovat jak u jeho strýce, tak i pro něho. Zoe a Trevor se setkávají každý den a tak je jasné, že se nějakým způsobem sblíží. Jednou přijde Trevor na jeden plán, který něco změní.

Obálka je skvělá, výborně se k příběhu hodí a nic bych neměnila. Líbí se mi červený název knihy a také styl písma u jména autorky. Nemám nic negativního na obálku. Také je skvělé, že kniha má svou záložku což mám hodně ráda a díky tomu si ode mě zasloužila malé plus navíc. Kniha je řazená do kapitol, které nejsou ani moc dlouhé, což je také super, protože příběh tím rychleji utíká a vy se ani nenadějete a už jste v půlce ne-li na konci.

Celá kniha byla skvělá jediné, co bych příběhu vytkla, bylo několik stránek ke konci, přišlo mi, že autorka to chtěla mít už dopsané, tudíž vše bylo tak nějak hrozně rychlé. Ale to je asi to jediné co bych k příběhu vytkla. Myslela jsem si, že kniha bude trochu o něčem jiném, ale i tak se mi moc líbila a určitě ji doporučím i své mamce, která si knížku sice nepřečte, ale kdyby náhodou měla náladu na čtení, tak určitě musí sáhnout po tomto příběhu. Kniha je tlustá tak akorát má 242 stran, proto je ideální ke chvilce na zahradě s kávou nebo čajem.

Co se týče postav, tak Zoe je opravdu skvělá ženská, se kterou bych si určitě rozuměla a i ráda bych si s ní zašla do nějaké asijské restaurace. Pak je tu Trevor. Nevím, ale mně moc nesedl už od první chvíle, co se v knize ukázal. Za prvé dělá opravdu stupidní naschvály a myslím si, že si neváží lidí, kteří jsou kolem něho. Za druhé nedělá mu žádnou starost, když někoho může zesměšnit nebo si z něj utahovat. A za třetí bych nerada takového člověka někdy potkala. Také jsem hodně doufala, že se nedají dohromady, vím je to hloupost si to myslet, ale já jsem mu nepřála, aby byl s holkou, která by si mohla najít ohleduplnějšího muže.

Shrnutí je asi všem jasné. Knížku určitě doporučuji hlavně lidem, kteří mají rádi romantiku a nevadí jim pár sexuálních scén, což pro mě byla taková příprava na sérii Padesát odstínů šedi, na kterou se chystám. Kvůli posledním několika stranám musím dát o jednu hvězdičku méně, ale i čtyři hvězdičky jsou super. Já si určitě hodlám přečíst první díl této knihy. Nebojte se, knížky na sebe moc nenavazují, jen v pozadí se ten pár v prvním díle v této knize ukazuje, ale moc vám toho neprozradí.

R. L. Mathewsonová, spisovatelka, facebooková slídilka, matka dvou dětí a závislačka na horké čokoládě, žije život naplno. Když zrovna neveze děti do školy, do kroužků nebo domů, vede skupinu čokožroutíků v Lego Klubu, moderuje pořad The Highway na rozhlasové stanici XM, píše, rediguje, vaří, uklízí, a navíc kouká na filmy na Netflixu.


Děkuji moc nakladatelství Mladá fronta za poskytnutí recenzního výtisku.
Knížku si můžete koupit zde.



Originální název: Perfection
Počet stran: 242
Přeložila: Martina Vondráčková
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 2016

Týden s knížkou (22. - 28.8. 2016)

28. 8. 2016

Krásnou neděli přeji. Omlouvám se, že tento týden jsem nepsala skoro žádný článek. Jen v úterý týden s knížkou, ale teď tu jsem v plné síle a mohu vám napsat, proč skoro žádný článek nebyl. Doufám, že vám nevadí, že články se stejným tématem jsou dvakrát za sebou, ale nějak se to sešlo a já vám mohu alespoň vše vysvětlit.

Jako první se ale vrhnu na přečtené a rozečtené knihy. Jako první jsem ve čtvrtek přečetla Sladké zapomínání. Na GoodrReads jsem psala, že mě kniha dokázala rozbrečet. Přesně tak, čtete dobře, dohromady jsem u této knihy brečela třikrát a tak si asi můžete domyslet, jaká bude recenze na blogu. Více vám říkat nebudu, těšte se na recenzi, která snad bude brzo.


Hned ten den jsem se vrhla na recenzní výtisk od Mladé fronty a to na knihu Dohoda s láskou. Zítra bych ji ráda dočetla, protože mám posledních pár stran do konce, tak snad se mi to povede. Zatím mohu napsat, že mě kniha hodně baví a jsem zvědavá, jaký bude konec. Jsem moc ráda, že jsem měla tu možnost si ji vybrat a taktéž doufám, že recenze bude co nejdříve, tipla bych to na úterý, tak snad slib splním.

A teď k tomu proč jsem nepsala skoro žádné články. V pondělí jsem zjistila, že mám nemilou věc, kvůli které jsem byla před rokem na chirurgii dva týdny. A tak pochopitelně jsem neměla náladu na nic, jen jsem ležela, koukala na filmy a občas si četla. Abych vám vůbec vysvětlila co to je, tak na kostrči se mi vždy objeví taková bulka, která stále roste, bolí to, jak něco nemůžete pořádně sedět, také ležet na zádech nepřipadá v úvahu natož chození.


Mohu vás ujistit, že v sobotu jsem zaznamenala zlepšení a dokonce jsem se mohla koupat v bazénu a skoro vůbec jsem to necítila. Minulí rok to bylo jiné, bulka byla jako půlka pěsti a to si neumíte představit, jak to bolelo, proto jsem kvůli tomu skončila na chirurgii dva týdny. Nikomu bych to nepřála opravdu nikomu. Jinak se to jmenuje píštěl, jestli tu je nějaký člověk, kterého by to zajímalo.

Teď je to opravdu lepší i se mi sedí lépe a jsem neskutečně šťastná. Jinak tento týden se nic jiného nedělo jen to, že v sobotu a dnes jsme byli v bazénu, který si musíme hodně užívat, dokud na to jsou příznivé podmínky. Také se už nemohu dočkat na podzim a na zimu, protože toto vedro mě ubíjí a hlavně jsem člověk, který se sice narodil v létě, ale odjakživa miluje zimu a podzim.


Jaké roční období máte rádi vy? Co jste za tento týden přečetli? A co se u vás událo?

Facebook: Reading with Lucy | Instagram: readingcookingwithlucy | Twitter: readingwithlucy

Týden s knížkou (15. - 21.8. 2016)

23. 8. 2016


Na Facebooku (Reading With Lucy) jsem se vás ptala, jestli by mělo smysl psát týdny s knížkou. Ptala jsem se vás hlavně kvůli tomu, že si už nějaký ten měsíc s tím lámu hlavu, jestli vůbec takovéto články budete číst nebo ne. Nakonec jste nejvíce hlasovali pro ano a tak se můžete ode dneška těšit na Týdny s knížkou. Zjistila jsem, že takovéto články se u mě před nějakou dobou vyskytovaly, ale to jsem ještě nečetla tak hodně jako teď a tak tam nebylo co psát, ale tentokrát je to jiné. Ale dost vykecávání a jdeme na to. Doufám, že se vám bude článek líbit.


Hned v pondělí mi přišel balíček se třemi knihami od nakladatelství Větrné mlýny. Hned jsem věděla, že se do jedné knihy musím začíst a tak jsem si vybrala Skoro směšnou story od Neda Vizzini. Strašně rychle jsem se do ní začetla a nemohla jsem uvěřit svým očím co se tam vše dělo. Na tuto knihu jsem publikovala recenzi, kterou si můžete přečíst tady. Knihu jsem dočetla až v pátek, protože jsem nějaké dny neměla vůbec chuť na čtení a tak mi to trvalo trochu déle.


V pátek jsem si zase vzala už rozečtenou knihu, která na mě bohužel musela počkat, protože recenzní výtisk má přednost. Ale konečně si ji mohu naplno užít. Kniha Sladké zapomínání od Kristin Harmel je vážně skvělá oddechovka s krásnou obálkou Paříže a pekárny. Sice jsem ji ještě nedočetla, ale už teď vím, že recenze bude na sto procent pozitivní, tedy jestli skončí dobře. Na knihu se určitě mrkněte, je v Levných knihách za padesát korun.


Až dočtu Sladké zapomínání, tak se určitě vrhnu na další recenzní výtisk a to na knihu Dohoda s láskou. Taktéž doufám, že knížka bude skvělá a začnu ji číst co nejdříve.
A co se ten týden vůbec událo? Skoro nic. První věc ze kterou mám hroznou radost, je nová spolupráce s Mladou frontou od které mám už zmíněnou knihu Dohoda s láskou. Když jsem se to dozvěděla, tak jsem doslova skákala radostí do vzduchu a hned jsem to musela říct mámě, která z toho byla stejně nadšená jako já.
A poslední největší věcí bylo to, že jsme si koupili nových dvanáct Andulek do naší venkovní obří voliéry. Určitě vám ji někdy vyfotím spolu s Andulkami, abyste viděli jak je velká a jaké Andulky máme. To bude pro tentokrát vše. Doufám, že se vám článek líbil a že jste si ho užili.

Co jste minulý týden přečetli vy?

Facebook: Reading with Lucy | Instagram: readingcookingwithlucy | Twitter: readingwithlucy

Recenze: Skoro směšná story

21. 8. 2016

Nedávno mi přišel e-mail od Větrných mlýnů, jestli bych mohla zrecenzovat jednu jejich knihu. To jsem ještě nevěděla, že budou tři, bylo to takové milé překvapení. Nejvíce mě zaujala právě tato kniha Skoro směšná story, do které jsem se musela hned pustit. A vůbec jsem nečekala, že z ní budu mít takovéto pocity, byla prostě…


Craig Gilner bydlí s rodiči a vede klasický středoškolský život. Nově je přijat na gymnázium, kam se chtěl strašně moc dostat. Je hodně chytrý a rád se učí novým věcem, bohužel v nové škole je to samozřejmě ještě těší než minule a tak má strach, že to nezvládne. Kvůli tomu má velké deprese začne chodit ke cvokaři a brát předepsané léky. Kvůli tomu, že začne mít deprese, si myslí, že jeho život je k ničemu když nic nedokáže.

Skamarádí se s těmi nesprávnými lidmi, kteří hulí trávu a jsou naštvaní na celý svět. Craig nejdříve trávu nechtěl, ale pak podlehl a dal si a to byla poslední kapka. Když snědl jídlo, tak ho v sobě nemohl udržet. Kamarád, který ho do všeho přemluvil, se jmenuje Aaron a chodí do stejné střední jako Craig, bohužel v jednom se liší, má skvělé výsledky ve škole a Craig to stále nechápe jak to, když se vůbec neučí. On maká jak šroub a stále má horší výsledky než jeho kamarád.

A tak je nám jasné, že Craig je čím dál tím více naštvaný na svět a tak má ještě větší deprese. Rodiče netuší, že se to ještě více zhoršuje, ale ta která to zaznamená je jeho malá sestra, která mu vždy říká jak se má a že vypadá ještě hůř. Jednoho dne s tím chce Craig skoncovat skokem z Brooklynského mostu a pokusit se tak o sebevraždu. Kvůli tomu se ocitá v nemocnici a poté v psychiatrickém oddělení, kde musí přežít pár dní. Změní se nakonec Craig anebo se ani nechce změnit a na vše kašle?


 

Vrhneme se na obálku, která mě celkem zklamala. Mohla být lepší. Ten bílý obdélník s autorem a názvem knihy je skvělý, ale ta fotografie kluka s foťákem v ruce mi moc nesedí. Dala bych tam něco jiného, co s příběhem souvisí.
Příběh byl skvělý. Nikdy jsem nečetla knihu o psychiatrické léčebně, jen jsem viděla známí film Přelet nad kukaččím hnízdem a stejně jako film i kniha o tomto tématu mě dostala. Bála jsem se, že budu muset až moc přemýšlet nad různými větami, ale ne autor to napsal tak skvěle, že jsem se do příběhu hned začetla. Autor se inspiroval svým životem, protože měl také velké deprese a následně ve svých dvaatřiceti letech v roce 2013 spáchal sebevraždu. Je to hrozné a já jsem si říkala, že život může být pro někoho velice krutý a proto my, kteří nemáme nic z těchto věcí, máme být rádi za život, který máme.

Celý příběh na mě hodně dolehl a po přečtení jsem musela dlouho sedět a vše si v hlavě znovu projít. Měla jsem hodně divný pocit, který jsem nikdy nezažila, a strašně mi bylo líto těch lidí, kteří se musejí léčit v takovém zařízení jako je psychiatrie. Představa, že v každé zemi je několik těchto zařízení, kde se lidé léčí a obvykle jsou i plné je hrozná. Tato kniha vám dá větší pohled na takováto zařízení a myslím si, že by měla být všude ukazována, protože se jedná a naprosto skvělé dílo, které by si měl každý přečíst.

Ještě abych se vyjádřila k postavám v knize, tak tu mám jak kladné, tak i záporné. Craiga jsem si zamilovala, litovala jsem ho, čím si procházel a že díky škole se dostal do takových nepříjemností. Natož Aaron, kterého jsem nenáviděla, díky němu začal Craig hulit trávu a kašlat více na školu a na celý život. A poslední kladné postavy byly v té psychiatrické léčebně, ty byly opravdu skvělí, víc o nich říkat nebudu, byl by to spojler.


 

Knihu doporučuji úplně všem, neváhejte a kupte si ji. Je to opravdu něco jiného než romantika, fantasy a podobné žánry. Je to příběh člověka, který to nemá vůbec lehké, a díky němu si budete více vážit svého života. Myslím si, že jen tak na knihu nezapomenu a jsem ráda, že jsem se o ní díky spolupráci dozvěděla. Určitě bych ji zmínila i ve školách kam by se na sto procent měla dostat, protože tam je tolik lidí, kteří si stěžují na takové blbosti, přitom mají život naprosto skvělí. DOPORUČUJI!!!

Ned Vizzini se narodil 4.4. 1981 jako Edison Price Vizzini v New Yorku. Je autorem několika knih určených převážně pro mládež, které až do roku 2015 nebyly překládány do češtiny. Jeho asi nejznámějším dílem je kniha It´s kind of a funny story (vydáno v roce 2006), která byla v češtině vydána v roce 2015 pod názvem Skoro směšná story. Vizzini trpěl od mládí depresemi, což se mu stalo osudným. V roce 2013 spáchal sebevraždu skokem ze střechy. Zanechal po sobě manželku a syna.

Výsledek obrázku pro 5 stars icon

Moc děkuji za tuto báječnou knihu nakladatelství Větrné mlýny.
Knihu si můžete koupit zde.


Originální název: It´s Kind of a Funny Story
Počet stran: 424
Přeložila: Markéta Polochová
Nakladatelství: Větrné mlýny

Rok vydání: 2015

Chtěli byste si tuto knihu přečíst? Nalákala jsem vás na ni?

Facebook: Reading with Lucy | Instagram: readingcookingwithlucy | Twitter: readingwithlucy


UNBOXING #23

19. 8. 2016



Tento týden jsem dostala e-mail od Mladé fronty jestli s nimi chci spolupracovat. Já jsem na nabídku kývla a rovnou jsem si vybrala jednu knížku. Koukala jsem se, že ze mě musela mít paní radost, protože každý kdo dostal od nich nabídku na spolupráci, si vybral zrovna tuto knihu. Příště doufám, že si nevyberu to co skoro všichni :D.


Takto balíček vypadal.


Kuk co tam je ví někdo?



Vybrala jsem si knihu Dohoda s láskou. Vypadá to na výbornou romantiku, tak doufám, že mě nezklame a já si budu čtení užívat. Na obálce jsou takové šmouhy, tak snad to není kvůli poště, ale myslím si, že byla takhle už obálka vytvořená a že má takto vypadat.

Anotace: Zoe je zvyklá starat se sama o sebe a už dávno se smířila s tím, že se jí smůla lepí na paty. Takže když přijde o práci, protože nevyšla vstříc šéfovi, a s jejím životem to začne jít z kopce, nečeká ani, že by se to mělo zlomit. A už vůbec ne, že by k tomu přispěl ten drzoun odvedle. Ale nemá co ztratit, a tak to s ním zkusí a doufá v nejlepší. A dostane návrh. Návrh, který se neodmítá. Návrh, který prospěje jim oběma a nikomu neublíží…
I když Zoe byla vždycky smolař…

Jako většina Bradfordů má i Trevor slabost pro jídlo, ale to není všechno. Vede celkem přímočarý život a nemá rád, když se něco moc komplikuje, a to se týká i vztahů. Chce dokonalou ženu a má naprosto jasnou představu o tom, jaká má být. Takže když si ke své hrůze uvědomí, že se mu myšlenky nějak často stáčí k jeho sousedce, rozhodne se, že nejlepší bude, když zařadí trochu zpátečku. Stýkat se s ní nepřestane, ale jenom dokud nenalezne slečnu Dokonalou.


Zaujala vás tato kniha?

Recenze: Muž jménem Ove

17. 8. 2016

Na buxu byl jednou obří výprodej knih, kde jsem našla i tento skvost, který jsem si už dlouho chtěla přečíst. Moc jsem se na ni těšila, protože jsem nikde nečetla ani neslyšel, že by se to někomu nelíbilo. Všichni byli z této knihy nadšení a co já? Byla jsem nadšená nebo to byla kniha, která mě nebavila a už nikdy si ji znovu nepřečtu?


Ove je zatrpklí, zlí devětapadesátiletý muž, který si nenechá nic líbit, miluje své auto Saab a nesnáší japonské a francouzské značky aut a také má rád pořádek. Jeho manželka bohužel zemřela a od té doby jak on říká: „Ztratil jeho život smysl“. Vždy stává ve tři čtvrtě na šest, aby mohl začít s okružní prohlídkou, to znamená: kouknout se na všechny značky jestli skvěle sedí na svém místě, prohlédnout místo, kde se nesmí dávat kola, jestli tam nějaké kolo náhodou nestojí, zapsat si značky aut na parkovišti pro návštěvy, které tam mohou stát jen 24 hodin a kouknout se na minulé napsané značky jestli se nějaké neshodují a jestli ano hned zavolá na policii, aby auto odtáhli. Ove měl také práci, ale z té ho vyhodili a tak má více času na okružní prohlídku.

Jednoho dne se do sousedního domu nastěhují noví lidé chlap a žena s dvěma dětmi. S Ovem se setkají, když její manžel nabourá s přívěsem do Oveho poštovní schránky asi si můžete domyslet, jak taková scéna bude pokračovat. Od té doby Ove tomu chlapovi, který se jmenuje Patrik, říká Mameluk a jeho manželce Parvanah těhotná cizinka. Od první chvíle je nemá rád, ale to není nic nového, protože on nemá rád nikoho kromě své zesnulé ženy.

Ove se nerad s někým kamarádí a tak zůstává sám a myslí jen na svou smrt. Každý den zkouší něco jiného, nejdříve to byl provaz, ten se mu však přetrhl, následně druhý den zkusil přimontovat hadici k výfuku a dát si ji do polootevřeného okénka auta a zkoušel se tam udusit, to se mu také nepovedlo, protože ho od smrti oddělila těhotná cizinka, která začala bouchat na dveře. Jak to asi dopadne, umře, aby se mohl konečně setkat nahoře se svou manželkou, anebo zůstane na zemi, protože se něco změní?


 

Pozastavme se u obálky. Nádhera. To jediné slovíčko vystihuje celou obálku, která se opravdu hodně povedla. Ove držící hadici, která vede z výfuku starého auta, kočka která sedí u jeho nohy a bordel okolo něho, všechno k této knize patří. Vy, kteří jste Oveho ještě nečetli, asi nevíte, o co tu běží, ale až si ho přečtete, budete vědět, že obálka se prostě perfektně hodí k příběhu, který je uvnitř knihy. Také se mi líbí forma písma jak u autora (malé klasické), tak i u názvu knihy (velké psací písmeno s modrou a bílou barvou). Ten kdo mě zná déle, se asi bude ptát a co postava? Postavy přece na obálkách nemáš ráda. Je to pravda postavy na obálkách nesnáším, ale když stojí zádami ke mě tak mi to vůbec nevadí a nekazí to na první pohled knihu.

Kniha byla skvěle napsaná, až jsem se divila kam na různé věty Fredrik (autor knihy) chodil. Nejlepší byly bílé kabely v uších. To byla první vtipná věta, u které jsem se prostě musela smát.
Celá kniha je výborně propracovaná, každá kapitola začíná nějakou větou jako třeba kapitola první: Muž jménem Ove kupuje počítač, který vlastně žádný počítač není. Výborná věta hned na začátku knihy! Čtení je prostě výborně oddechové, člověk se u toho zasměje, ale pozor i rozbrečí. Všichni psali, jak se u knihy rozbrečeli, a já jsem si říkala, ježíš, snad nebudu u toho bulet, ale pozor bulela jsem jak želva.

Co se týče samotného hlavního hrdiny Oveho. Nejdřív jsem se bála, abych si v hlavě pořád vybavovala staršího pána a ne nějakého mlaďase, protože většinou čtu knihy s mladými hrdiny a poprvé to bylo naopak. Ale výborně jsem si v hlavě představila staršího pána, který nesnáší lidi a furt je musí kritizovat a dělat jim naschvály. Málo kdy jsem od něho slyšela hodné nebo milé slůvko jen jednou nebo dvakrát, ale díky tomu, že Ove nikoho neměl rád, jsem si knihu oblíbila, protože byla hodně vtipná a zábavná. Oveho si musí prostě každý zamilovat.


 

Shrnutí bude zcela jasné. Knihu doporučuji všemi deseti úplně každému člověku ano i tobě jestli si ji nečetl, rychle to naprav! U knihy se budete smát, ale i brečet, tak si nezapomeňte vzít kapesníky ke čtení. Oveho můžete číst v jakémkoli období myslím si, že se hodí jak k moři, tak i pod deku s čajem nebo kávou. Jestli stále váháte, tak už neváhejte a kupte si ji. Já ji mám v levnějším paperbacku a skvěle se mi i v tomto formátu četl, možná i lépe.


Fredrik Backman (nar. 1981) pochází ze Stockholmu, pravidelně píše sloupky do švédských novin a na svůj blog. Jeho prvního románu Muž jménem Ove (2012; česky Host 2014) se jen ve Švédsku prodalo přes sedm set tisíc výtisku a práva byla prodána do více než třiceti zemí. Po úspěšné prvotině autorovi vyšly další tři knihy: Saker min son behöver veta om världen (Vše, co můj syn potřebuje vědět o světě, 2012), Babička pozdravuje a omlouvá se (2013; česky Host 2015) a nejnovější román Tady byla Britt-Marie (2014). (- zdroj)

Výsledek obrázku pro 5 stars icon

Originální název: En man som heter Ove
Počet stran: 327
Přeložila: Jitka Herčíková
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2015

Chtěli byste si tuto knihu přečíst? Nalákala jsem vás na ni?

Facebook: Reading with Lucy | Instagram: readingcookingwithlucy | Twitter: readingwithlucy


Unboxing #22

15. 8. 2016

Na Facebookové stránce blogu jsem se vás zeptala, jestli mám vydat další článek o nových knihách po druhé za sebou. Psali jste, že ano a tak jsem ho sepsala. Asi tak před týdnem mi napsalo nakladatelství Větrné mlýny, jestli mi mohou poslat zdarma jednu knihu na recenzi. Neberu všechny nabídky, které dostanu a tak jsem si pročetla odkazy, které mi tam nechali, a také jsem se podívala na pár knížek, které vydali. Moc mě zaujali a tak jsem na nabídku kývla a dnes mi přišel balíček.


Takto balíček vypadal a první co jsem si říkala. Páni ta kniha bude pěkně tlustá, protože balíček byl těžký a silný.


Kuk.


Nemohla jsem uvěřit svým očím tři knihy? Psali mi, že pošlou jen jednu. Jsem za ně hodně ráda. Pročetla jsem si anotace a všechny knihy vypadají skvěle. Hned jsem se pustila do knihy Skoro směšná story a moc mě zatím baví opravdu super.


Skoro směšná story

Anotace: Patnáctiletý Craig Gilner je v koncích, na vysněné škole dosahuje jen průměrných výsledků, nezvládá tempo výuky, nezvládá život. Večery tráví poflakováním se svým nejlepším kamarádem a kolotoč povinností a útěků v něm vyvolává deprese. Se vším se rozhodne skoncovat skokem z brooklynského mostu… Autobiograficky laděný román Neda Vizziniho s humorem popisuje, jak vypadá běžný život na psychiatrickém oddělení, zároveň je vážnou sondou do depresí stižené mysli.


Lala

Anotace: Tato kniha se rozprostírá někde mezi tradicí rodinné ságy, životopisem, románem o dospívání a nikdy nekončícím
rozhovorem. Sledujeme příběh ženy, která v životě měla vždy více rozumu než štěstí. A právě díky tomu bezpečně a relativně klidně prožila nejděsivější století v dějinách Evropy. Perspektiva dospívajícího vnuka, z níž sledujeme minulé i současné osudy hlavní hrdinky, dodává knize specifi cký půvab. „Počátky příběhu se obvykle ovíjejí kolem předmětu, osoby, vůně či veselé historky, jako by to byl napůl úponek a napůl chápavý zvířecí ocas; příběh potom křepčí a skotačí, odnožuje se a množí v celou houštinu slov a point, je nezastavitelný, kypí bez ladu a skladu, kvůli němu chladne čaj, rozvařují se těstoviny a z paměti se vytrácejí důležité věci… Tak ať.“Jacek Dehnel


Počong aneb O pinoživosti lidské existence

Anotace: Hrdina tohoto románu denně prochází podivnou metamorfózou, v závislosti na denní době mění pohlaví. Dopoledne se stává ženou a prodává v květinářství, odpoledne se činí jako muž v opravně deštníků. Před očima užaslého čtenáře se odvíjí život jedince žijícího jedním dechem dva různé životy, dva naprosto odlišné pohledy na svět. Má tento člověk své místo ve společnosti tak prudce definované genderovými rolemi, jako je ta naše? Společně s naším hrdinou hledáme odpověď na tuto dotěrnou otázku napříč humorně-mystickým příběhem, který autoři vyšívají košatou češtinou, protkávají nemilosrdným humorem a koření dravou chutí psát. Do textu jako do kroniky tvůrci uložili zážitky a poznatky načerpané vlastními životy, a jak dokládá poznámkový aparát, drtivá většina popsaných geografických, přírodopisných a situačních bizarností má základ v realitě. Tato kniha je tak krom jiného znovupotvrzením skutečnosti, že lidská fantazie nezřídka selhává v konfrontaci s podivuhodnou pestrostí, kterou překypuje reálný svět kolem nás.

Zaujala vás některá kniha?