Recenze: Monument 14 - Cesta pustinou

Na tento závěrečný díl jsem byla hodně zvědavá a také jsem se těšila, co tam nového bude. Hned po dočtení druhého dílu jsem se musela vrhnout na tento a nemohla jsem přestat číst kvůli tomu, abych se konečně dozvěděla, jak to dopadne. Četla jsem, že se někomu poslední díl nelíbil a tak jsem doufala, že to budu mít naopak. Nakonec to bylo příjemné překvapení a jsem velice ráda, že jsem si mohla celou trilogii přečíst. Jedno malé upozornění kdo nečetl předchozí díly, ať raději nečte tuto recenzi, budou tam spojlery. Přečtěte si pouze shrnutí úplně dole.

Děti přežily katastrofu v Monumentu a nakonec se ocitli v uprchlickém táboře v Kanadě, kde se o ně všichni pěkně starají hlavně jeden pilot helikoptéry, který s nimi stále mluví a podporuje je. Všichni si už myslí, že je po všem, ale bohužel tak to není a oni se postupem času dozvídají z novin, že jejich ztracená kamarádka Josie stále žije.

Josie se ocitá v nejhorším táboře s lidmi, kteří jsou krvežíznivý monstra, naštěstí si tam najde kamaráda, který se o ni stará a tak tam alespoň s někým je. Bohužel musí myslet i na to, že by se nemusela dožít dalšího dne. Také v uprchlickém táboře se něco děje a to s Astrid, která je těhotná, ale nesmí to kromě svých kamarádů nikomu říct, aby ji neodvezli na testy, ze kterých se ještě nikdo nevrátil.

Když se v uprchlickém táboře dozvědí Dean a Alex o Josie, tak se hned rozhodnou ji zachránit. Bohužel jak si asi domyslíte, tak na ně čeká spoustu velkých překážek. Jak to bude s Astrid, provalí se její těhotenství? A co Josie dostane se z nejhoršího tábora a potká se se svou rodinou?

 

Páni. To mě hned napadlo, když jsem knihu dočetla a poté jsem o ni musela dlouho přemýšlet. Vůbec jsem nečekala, že to bude až takové, ale ono to takové bylo a jsem za to ráda. Toto byla má první dystopická trilogie a opravdu se mi moc líbila. Já, která jsem pouze na romantické, přeslazené knihy, tak Monument 14 mě opravdu nadchl a určitě bych doporučila všechny díly úplně všem.

A co obálka? Perfektní. Po dočtení chápu obrázek na obálce ještě víc a opravdu se jim moc povedla jako všechny obálky této trilogie. U knížek se mi hodně líbí, že i když přebal dám pryč, tak je tam stejný obrázek jako předtím a u této knihy to také je což je další plus k této knize.

Co se týče postav, tak to mám úplně stejné jako u prvních dvou dílů. Všichni hrdinové se mi moc líbili a vůbec bych je za nikoho jiného nevyměnila. Hrozně mile mě překvapilo, že autorka vymyslela i jiné překážky v cestě hrdinů se dostat k rodičům třeba Astridino těhotenství to bylo vážně dobré.

Kapitoly jsou stejně rozdělené jako ve druhém dílu, jen jsou tam jiná jména. Některé kapitoly vypráví Josie a některé Alex. Takové řazení kapitol se mi moc zamlouvá a hlavně byly kapitoly kratší což je také dobré a knížka rychleji ubíhá. Myslím si ale, že by ubíhala i s dlouhými kapitolami, protože jste šíleně napjatí, jak to nakonec skončí.

 

Shrnu to tak, že by si celou trilogii Monument 14 měl každý přečíst, svědčí o tom i to, že jsem se k přečtení dokopala i já, která má ráda hodně romantický žánr a tohle mě prostě dostalo. Určitě si koupím i více knih s touto tématikou a uvidím, jak se mi budou líbit, jestli stejně jako tato trilogie anebo ne. Rozhodně doporučuji myslím si, že by se vám mohla líbit.

Emmy Laybourne je spisovatelka, herečka a učitelka žijící v New Yorku. Její spisovatelské povolání začalo jako dramatik. Jako herečka získala role ve filmech, sitcomech a zejména komediích, kde si zahrála dokonce se svým bratrem. Emmy dostudovala na UCLA scénáristiku s magisterským titulem v červnu roku 2006. Nyní žije v Rockland County v New Yorku s manželem a dvěma dětmi.

 

Originální název: Monument 14 – Savage drift

Počet stran: 304

Přeložila: Zuzana Ľalíková

Nakladatelství: Baronet

Rok vydání: 2014