Dubnové čtení 2017

Vyvěste prapory! Ano přesně tak jsem zpátky a snad i v plné síle, i když nemohu zaručit, že už natrvalo, jelikož jsou přede mnou závěrečné zkoušky v červnu a tak se možná zase v ten měsíc odpojím. Moc mi chybělo psát konečně po dlouhé době něco jiného než recenzi nebo závěrečnou práci a tak tu sedím a píšu dubnové čtení. V dubnu jsem přečetla krásné čtyři knihy. Tento rok jsem se ve čtení celkem rozjela. Jsem strašlivě pomalý čtenář a jedna kniha mi vždy zabrala skoro dva týdny, ale od nového roku jsem si dala předsevzetí, že alespoň za jeden měsíc přečtu čtyři knihy a to se mi kupodivu stále daří, i když je pravda, že minulý měsíc to bylo úctyhodných pět knih. Pro někoho málo, ale pro mě dost. Tak a přejdeme k samotnému článku. Dost vykecávání.

Jsem neskutečně ráda, že jsem si v dubnu mohla přečíst závěrečný díl Lásky podle Shakespeara: Sen noci univerzitní, kterou napsala Georgina Guthrie a která mě znovu přesvědčila, že je skvělou autorkou. Miluji romány se zakázanou láskou a toto je něco tak perfektního co si mě od první stránky prvního dílu naprosto dostalo a já jsem se nemohla od čtení odtrhnout. Třetí díl byl sice horší než první, ale to většinou tak bývá, že je první díl obvykle nejlepší. První díl jsem četla už před hodně dlouhou dobou a tak když jsem četla druhý díl, tak jsem musela hodně přemýšlet, jak ten první končil a co se tam dělo. Udělala jsem ale to nejlepší co jsem mohla. Po dočtení druhého dílu jsem se vrhla rovnou na tento třetí a tak jsem mohla znovu prožívat tento romantický příběh mezi studentkou a profesorem. Rozhodně doporučuji jako hodně romantickou oddechovku, ale určitě ji čtěte od prvního dílu, jinak to asi nemá smysl.

Jako druhý kousek tu mám knihu, která pojednává o jedné velice zákeřné sociální síti, která vám dá vše, jen vy budete muset splnit nějaký úkol. Kniha se jmenuje: Stačí jen chtít od autorky Joelle Charbonneau. Hodně mi kniha připomíná jeden film: Nerve, na který jsem se před nějakou dobou dívala a také jsem zjistila, že je stejnojmenná kniha Nerve.

Po přečtení knihy Stačí jen chtít, jsem si říkala, že na světě rozhodně existuje nespočet těchto podobných sítích, které nějakým způsobem ničí lidské životy. A to v té době jsem ještě neznala Modrou velrybu, která je momentálně všude po internetu. Čtení bylo úžasné. Jelikož jsem začátečník v thrillerech, tak i tento pro někoho slabý thriller mě dokázal vylekat. Autorka vše výborně propojila, až jsem se nestačila divit a čekala jsem, jakou zápletku tam ještě v průběhu čtení najdu. Určitě všem doporučuji. Je to útlá knížka na pár večerů, tak jí určitě dejte šanci.

Koukám, že jsem se v psaní celkem rozjela. No tak rovnou přejdeme na předposlední třetí knihu měsíce dubna a tou je Návrat na Moonlight Plains od Barbary Hannay. Tuto knížku jsem našla v edičním plánu nakladatelství Baronet a jsem ráda, že jsem si jí všimla. Mám ráda příběhy zasazené do druhé světové války, a když se ještě příběh prolíná v přítomnosti a minulosti, tak je to jako stvořené pro mě. Měla jsem hodně ráda, že jsme mohli prožívat jak příběh v období druhé světové války, tak i v přítomnosti roku 2013. Tato kniha je naprosto nádherný oddechový román, který si zamiluje nejedna ženská duše. Nemám k této knize žádnou velkou výtku, jestliže nepočítám tu obálku, která by mohla být malinko jinak zpracovaná, ale to se dá přežít. Určitě doporučuji. Skvělá romantická kniha.

A jako poslední tu mám největší pecku měsíce dubna. Cena za dokonalost: V moci násilnického otce od Céline Raphaël. Tím, že tuto knížku jsem měla už dávno na svém listě knih, které si chci koupit a konečně jsem si ji pořídila. Tato útlá kniha mě dostala do kolen. Skutečný příběh otce, který bije svou dceru, jen aby byla dokonalá ve hře na klavír, ale bití není to jediné, co jí její už nemilovaný otec prováděl, když byla mladší. Autorka dokázala velkou věc. Napsat a vydat svůj příběh nešťastného dětství, které by si nemělo prožívat ani jedno dítě na světě. Touto cestou chtěla dokázat dětem, kteří nemají tak krásné dětství jako jiní, aby se nebáli říct svému okolí co se jim doma děje. Na mě tato kniha působila hodně smutně a ještě více na mě dolehlo to pomyšlení, že to tak ve skutečnosti opravdu je. Rozhodně o této knize budu ještě dlouhou dobu přemýšlet. A vám doporučuji si ji přečíst.

A to je vše co bych napsala. Opravdu se hodně divím, kolik slov jsem napsala, to se mi u této rubriky ještě nikdy nestalo. Tak doufám, že jste to přečetli až sem a snad jste si odnesli i pár tipů na nové knihy, které byste si rádi přečetli. Mějte nádherný první den v květnu a já se budu těšit u dalšího článku. A snad bude i stejně dlouhý jako tento, protože já miluji dlouhé články. Mějte se krásně.