Nemůžu tomu uvěřit, že jsem přečetla již třetí knihu od
Roberta Bryndzy a čtvrtá na mě momentálně čeká na stole vedle mě a neskutečně
se na ni těším. I tato kniha byla neskutečná jízda. Díky nakladatelství
Cosmopolis jsem měla tu možnost si užít další případ Eriky Fosterové. A zjistit
jestli autor Robert Bryndza si se svým psaním vede stále dobře jako u předchozích
knih. No nestačila jsem se divit…
Na samotném začátku knihy se nacházíme společně s detektiv
šéfinspektorkou Erikou Fosterovou na nafukovacím člunu uprostřed Hayeského lomu.
Spolu s dalšími kolegy, tu Erika pátrá po důkazu, který by usvědčil drogového
dealera Jasona Tylera, který momentálně sedí ve vazební věznici. Po několika
desítkách minut skutečně vytahují plastový kufřík, který když následně otevřou
je plný heroinu. Erika je nadšená, že se důkaz skutečně našel, ale to ještě
netuší, že potápěči najdou i něco jiného než jen kufr plný heroinu.
Po dalších minutách vytahují z vody balík omotaný řetězem,
ve kterém následně nacházejí kostru člověka, ale na dospělého člověka je to až
moc malé. Všechny věci vedou k sedmileté blondýnce, která před
šestadvaceti lety šla na narozeninovou oslavu kamarádky, ale ve skutečnosti tam
nikdy nedošla. Toto všechno se dělo v roce 1990 a ten rok o tom slyšeli a
četli úplně všichni, byla to největší bolestná událost roku 1990, která se kdy
v Hayeském lomu udála. Po tolika ledech jsou znovu všichni touto zprávou
zcela zničeni a nemohou uvěřit tomu, že pátrání po Jessice Collinsové bude po
dlouhých letech ukončeno nálezem její kostry zabalené a omotané řetězem na dně
Hayeského lomu.
Eriku Fosterovou to zdrtí hlavně tím, že se jedná o malou
holčičku, která měla teprve život před sebou a nějaký člověk jí ten život tak
brzy ukončil. Proto neztrácí čas a vrhá se na dopadení tohoto vraha, který má
vše na svědomí a který si to řádně odskáče.
Další napínavý příběh z hlavy Roberta Bryndzy, který mě
nechal napjatou až do konce knížky. Jestli mé recenze čtete pravidelněji, tak
vám rovnou odpovím na to, jestli jsem měla zase nějaké adepty na lidi, kteří
tuto zrůdnost mohli udělat. A ano měla jsem a vybrala jsem si ty, kteří pořád byli
opodál a tak trochu se schovávali a nakonec to stejně nebyli oni (jak už to u
mě bývá, zase jsem na to nepřišla). Neskutečný klobouk dolů nad tím, že autor
stále vymýšlí lepší a lepší případy. A hlavně vždy to má tak poutavě napsané,
že člověk musí číst dál a dál a tudíž i kvůli krátkým kapitolám kniha rychleji
a rychleji ubíhá.
Postavy byly zase neskutečné. V Temných hlubinách se
seznamujeme s dalšími lidmi, které jsme doposud neznali a které buď
začneme milovat, nebo nenávidět. Já jsem si našla jednu novou osobu, která mi
vůbec k srdci nepřirostla a u které jsem si byla jistá, že je to dotyčný,
který toto všechno udělal, ale nebylo tomu tak.
Erika mi přišla tentokrát o hodně lepší než v předchozích
knihách i když mi nikdy nevadila, ale tady mi byla ještě více sympatická než na
začátku.
Jestli jste žádnou knihu od Roberta Bryndzy ještě nečetli,
tak určitě sáhněte po alespoň jedné knize tohoto britského autora, který
momentálně žije na Slovensku. Rozhodne, je nejlepší začít první jeho knihou
Dívka v ledu, ale nevadí, když začnete jako první i s touto. Knihy na
sebe nenavazují, jen o Erice toho nebudete vědět tolik, jako kdybyste to četli
popořadě. Rozhodně jsem zastánce toho, aby se vše četlo tak jak má být a tak
neváhejte a konečně si přečtěte Dívku v ledu. A ti kteří otálejí nad
Temnými hlubinami, tak neotálejte a kupte si tuto čtyři sta šestnácti
stránkovou knihu, která vám propluje mezi prsty, ani se nestihnete divit jak
rychle.
Já už se jen těším na čtvrtou knihu tohoto autora, která má
název Do posledního dechu a zase má nádhernou obálku jako všechny jeho knihy. VÝBORNÉ
A DOPORUČUJI!!!
Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství
Grada, kde si můžete také Temné Hlubiny koupit.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Mockrát děkuji za přečtení tohoto článku ♥