Papírová města - recenze

Po přečtení Hledání Aljašky jsem musela sáhnout po knize Papírová města a zjistit, jestli tato kniha bude stejně skvělá jako Aljaška. Četla jsem různé recenze na tuto knihu a tak jsem byla zvědavá, jestli se mi bude líbit nebo ne. A musím říct, že stále mám radši Aljašku.

Hlavní hrdina Quentin Jacobsen je normální kluk, který respektuje pravidla a nejraději hraje počítačové hry se svými dvěma kamarády Benem a Radarem. Od svého dětství miluje spolužačku a také sousedku Margo, která už dávno patří do jiné ligy než Quentin. Je ve škole velmi oblíbená a občas někam uteče a zanechá stopu, aby ji někdo našel. Quentin a Margo se spolu už tolik nebaví, jako když byly menší, ale jednoho dne zaklepe Margo na Quentinovo okno a přizve ho do svého jedenácti bodů rozděleného plánu pomsty. Druhý den ráno si Quentin myslí, že konečně se zase budou přátelit jako za starých časů, ale když přijede do školy, tak tam Margo není. Jediné co po ní zůstalo, je pár stop, které na první pohled nikam nevedou.

 Když jsem Papírová města dočetla, tak jediné co mi probíhalo hlavou, bylo to, že je tento příběh skoro stejný jako Hledání Aljašky. Přišlo mi to skoro stejné a také asi díky tomu mě to tolik neuchvátilo.

Prvních pár stránek se mi líbilo, ale pak to šlo z kopce. Jsem ale ráda, že jsem ji dočetla, ale asi se k ní už nevrátím, protože jsem měla co dělat dočíst tuto knihu celou.

Quentin se mi jako kluk moc líbil a také jsem nemohla uvěřit, jak se za celý příběh proměnil. Nejdříve si neuměl představit, že by nešel jeden den do školy, ale když začal pátrat po Margo, tak si řekl, že by to tak strašné nemohlo být. S Margo jsem se nějak neskamarádila, ty její plány mi přišly hloupé a to, že pořád odchází z domova také.

Co se mi na této knize líbí, je obálka. Já mám to první vydání, kde můžeme vidět nějaké paneláky a také velké kolečko Světový bestseller, které bych na tuto knihu nedávala. Také je skvělé, že kniha je sladěná do modré, bílé a červené, tyto barvy se mi moc líbí, není divu, když je máme i na své vlajce. Myslím si, že knižní klub dělá opravdu krásné obálky a také se mi líbí, jak knihy mají úplně bílé stránky a jsou takové tvrdší.

I když mě tato kniha moc nezaujala, tak se moc těším na film, který by měl přijít do kin 23. července tohoto roku. Doufám, že se mi alespoň filmové zpracování bude líbit a nedopadne tak jako kniha.

Kdybych měla vše shrnout, tak u mě kniha nedopadla moc dobře a nehodlám si ji v dohledné době přečíst. Margo se mi vůbec nelíbila, ale Quentin zase jo. Příběh mi přišel v některých částech až moc zdlouhavý a myslím si, že by se dal zkrátit. A kdyby bylo po mém, tak by kniha nemusela mít 288 stran, ale pouze asi tak 180. Moc mě netěší, že musím psát tak negativní recenzi, když jsem zatím od Greena četla pouze skvělé knihy, které se mi hodně líbili. Doufám, že nebudu psát takovou recenzi i na jeho další knihu Příliš mnoho Kateřin.

John Michael Green (narozen 24. srpna 1977, Indianapolis) je americký spisovatel a vlogger. V roce 2005 získal Printzovu cenu za své první dílo Hledání Aljašky. Jeho román Hvězdy nám nepřály z ledna 2012 se umístil na seznamu bestselleru New York Times a v roce 2014 byl do kin uveden stejnojmenný film podle knižní předlohy, ve kterém si sám autor zahrál. V roce 2014 byl časopisem Time zahrnutý mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. Žije se svou manželkou, synem a dcerou v Indianapolisu, stát Indiana (USA). John je (spolu se svým bratrem Hankem) zakladatelem populárního videoblogu Brotherhood 2.0.

Originální název: Paper Towns

Počet stran: 288

Přeložila: Veronika Volhejnová

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2014

3,5/5