Reading with Lucy: Recenzování dětských knih: Otolína a žlutá kočka + Psi nebaletí

Přeji vám krásné úterý, které je poměrně hodně zimní si myslím. Venku je snad okolo nuly ne-li méně a to je právě to období, které mám nejraději. Před několika týdny jsem našla v mém e-mailu zprávu od nakladatelství Presco Group, které mi nabídlo zajímavou spolupráci, která zahrnovala recenzování dětských knih. Je samozřejmé, že jsem musela zvážit, jestli do toho vůbec jít nebo ne. Nakonec jsem se spoluprací souhlasila a za pár dní mi přišel obří balíček s dvěma knihami, plackou, ručně psaným krásným vzkazem a nádherným zápisníkem.

Dnes ale konečně nastal den D, kdy píši recenzi, která nebude stejná jako normální recenze. Shrnu tu dvě knihy naráz a také tu bude více fotek než v jakékoli jiné recenzi protože si myslím, že jestli se na mou recenzi koukne nějaká maminka, tak jí bude zajímat, jak ta knížka vypadá a jaké ilustrace v ní najde. Jako první začneme s knížkou Otolína a žlutá kočka.

Jako první mě hodně překvapila velikost. Čekala jsem něco podobného jako je A4 a místo toho je to menší formát než A5. Hned jak jsem ji rozbalila, tak na mě vykoukla ta nádherná červená obálka se zlatými detaily. Opravdu klobouk dolů, to se jim opravdu povedlo.

Knížka je překvapivě o Otolíně, která je momentálně sama doma s rodinným přítelem panem Mourou, který s nimi už nějaký ten rok bydlí. Rodiče zrovna odjeli na další zahraniční výlet a bohužel Otolína musela zůstat doma ve dvacátém čtvrtém patře mrakodrapu Pepřenka v bytě číslo 243. Jednou najdou v novinách jeden článek, který Otolínu a pana Mouru velice zaujme.

Začíná tedy velké pátrání po mazlíčcích, které někdo unesl. Jak nakonec celý příběh dopadne? A kdo všechny mazlíčky unesl nebo je tu další háček?

Tuto knížečku jsem do hodinky měla přečtenou a hodně se mi líbila. Je samozřejmé, že by se mi více líbila, kdybych byla mladší, ale vcítila jsem se do dětské duše a věděla jsem, že kdybych takovou knížku dostala jako malá pod stromeček, tak bych byla hodně ráda. Nejvíce by se mi asi líbili ty nádherné ilustrace červeno, černo bílé. Knížečka se opravdu povedla a určitě maminkám doporučuji jako vánoční dárek.

Také tu mám druhou knížku Psi nebaletí, která je větší a má papírový obal, ale ještě krásnější ilustrace si myslím než ta první. Asi je to kvůli tomu, že tady vidíte ty nádherné tahy tužkou. Tato knížka je pro hodně malé děti, kterým předčítá jeden z rodičů, anebo se snaží začít číst sami.

Hádejte, o čem bude knížka, Psi nebaletí. No přece o Psu, který rád baletí, ale nikdy nedostal možnost se někam dostat. Jen se kouká na svou malou přítelkyni, která do baletu chodí a tancuje i doma.

Knížečka je hodně tenká a má velká písmena. Více než textu tu jsou velké a krásné ilustrace, na které se musím furt koukat. Také si myslím, že je to krásný dárek a i vy budete z ilustrací paf.