Lituji, čekají mě... - Agnés Martin-Lugand

Toho večera jsem jedním okem sledovala zprávy a druhým koukala do svého MacBook Air, snědla jsem instantní japonskou polévku miso a potom jablko Granny Smith.

Já miluji všemožné romány, a když jsem viděla v katalogu Albatros medie tuto knížku, tak jsem si říkala proč ji nezkusit je to přesně ten typ příběhu, který mám hodně ráda a doufala jsem, že mě nezklame.
Nemohla jsem si zvolit lepší období než pár dní před písemnou zkouškou. Bohužel byly dny, kdy jsem číst ani nemohla, jelikož jsem se hlavně pár dní před tím musela samozřejmě učit nejvíc. Včera jsem ji konečně napsala a tak jsem si večer ke knize sedla a dočetla těch sto posledních stran jedním dechem. Sice jsem skončila něco málo před jednou hodinou ranní, ale i tak mě čtení bavilo a užívala jsem si ty poslední stránky.

Tento příběh je převážně o Yaël, ale je tu i spoustu jiných postav o kterých se toho spoustu dozvídáme.

Yaël, Janne, Mark, Adrien, Cédrik a Alice tvoří velký tým kamarádů, nikdo a nic je nerozdělí a vše dělají společně. Společně slaví různé narozeniny, chodí na všemožné párty, pravidelně se scházejí atd... Den, kdy Yaël dostane nabídku k práci je i posledním dnem, kdy jsou všichni spolu, ale nikdo to ještě neví. Dozví se to až později.

Mark zmizel. Nikomu nedal vědět, nikdo neví co mu je a jeho dědeček nic neřekne. Yaël je bezradná bloudí ulicemi jako tělo bez duše a stále doufá, že Marka někde potká, ale ono nic. Po pár týdnech bloudění se naplno vrhne do práce, aby na to nemusela myslet, jelikož právě ona se nejvíce z celé party kamarádila s Markem, byli jako bratr se sestrou. V práci si za celých pět let neudělala ani jedno volno chodila do práce od rána do večera sedm dní v týdnu. Flákala jak svou rodinu, tak i nejlepší kamarády, kteří nemohli pochopit, že jedině práce jí dává nějaký smysl v jejím životě.

Práce byla pro ni vším. Jednoho dne díky nepříznivému počasí potká po deseti letech ztraceného Marka a zjistí, že ho měli celých pět let blíž, než si mysleli a ona tomu nemůže vůbec uvěřit, jak jim to mohl udělat. Všichni jsou hodně nadšení z jeho příchodu a tak se domluví, že stráví pár dní mimo Paříž v krásném domě Yaël a Aliciných rodičů. Tam pomaličku vzkvétá Yaël nový život, kdy si uvědomí, že práce není to jediné co má smysl. A možná si také konečně najde přítele.

Čtení jsem si od první stránky moc užívala a nechtěla jsem knížku dát z ruky. Takto krásnou oddechovou knihu jsem v tomto období plném stresu potřebovala a tak jsem hodně ráda, že se mi nakonec knížka velice líbila. A také mě těší, že jsem si na letošním Světu knihy koupila autorčiny další dvě knihy (Šťastní lidé čtou a pijou kávu a Šťastní lidé mají snadný život - obě knihy na sebe navazují) moc se na ně těším a věřím, že budou tak skvělé jako tato kniha.

Sice bych obálku malinko pozměnila, ale tak to jsem pravá já, nelíbí se mi fotografie lidí na obálkách. Ale musím uznat, že ze všech obálek je ta naše nejhezčí.

Příběh se už od prvních stránek výborně čte a vás nečeká nic jiného než číst, číst a číst. Jediné co musím vytknout je konec knihy, přijde mi, že to chtěla autorka mít už hotové a tak to vše zrychlila a rychle to ukončila, což mě velice mrzí, mohlo to být ještě lepší. Ale i tak body neubírám a ohodnotila bych tuto knížku plným počtem hvězdiček (5/5).

Nehorázně se těším, až se vrhnu na ty její dvě další knihy, které jsem tu zmínila. Rozhodně doporučuji hlavně čtenářům, kteří mají rádi jako já romantické knihy pro ženy nebo také lidem, kteří chtějí něco oddechového do tohoto letního počasí.

Mockrát děkuji Albatros medii za poskytnutí tohoto skvělého recenzního výtisku. Knihu si můžete koupit zde.