Po přečtení Hledání Aljašky jsem musela sáhnout po knize
Papírová města a zjistit, jestli tato kniha bude stejně skvělá jako Aljaška.
Četla jsem různé recenze na tuto knihu a tak jsem byla zvědavá, jestli se mi
bude líbit nebo ne. A musím říct, že stále mám radši Aljašku.
Hlavní hrdina Quentin Jacobsen je normální kluk, který
respektuje pravidla a nejraději hraje počítačové hry se svými dvěma kamarády
Benem a Radarem. Od svého dětství miluje spolužačku a také sousedku Margo,
která už dávno patří do jiné ligy než Quentin. Je ve škole velmi oblíbená a
občas někam uteče a zanechá stopu, aby ji někdo našel. Quentin a Margo se spolu
už tolik nebaví, jako když byly menší, ale jednoho dne zaklepe Margo na
Quentinovo okno a přizve ho do svého jedenácti bodů rozděleného plánu pomsty.
Druhý den ráno si Quentin myslí, že konečně se zase budou přátelit jako za
starých časů, ale když přijede do školy, tak tam Margo není. Jediné co po ní
zůstalo, je pár stop, které na první pohled nikam nevedou.
Prvních pár stránek se mi líbilo, ale pak to šlo z kopce.
Jsem ale ráda, že jsem ji dočetla, ale asi se k ní už nevrátím, protože jsem
měla co dělat dočíst tuto knihu celou.
Quentin se mi jako kluk moc líbil a také jsem nemohla
uvěřit, jak se za celý příběh proměnil. Nejdříve si neuměl představit, že by
nešel jeden den do školy, ale když začal pátrat po Margo, tak si řekl, že by to
tak strašné nemohlo být. S Margo jsem se nějak neskamarádila, ty její plány mi
přišly hloupé a to, že pořád odchází z domova také.
Co se mi na této knize líbí, je obálka. Já mám to první
vydání, kde můžeme vidět nějaké paneláky a také velké kolečko Světový
bestseller, které bych na tuto knihu nedávala. Také je skvělé, že kniha je
sladěná do modré, bílé a červené, tyto barvy se mi moc líbí, není divu, když je
máme i na své vlajce. Myslím si, že knižní klub dělá opravdu krásné obálky a
také se mi líbí, jak knihy mají úplně bílé stránky a jsou takové tvrdší.
Kdybych měla vše shrnout, tak u mě kniha nedopadla moc dobře
a nehodlám si ji v dohledné době přečíst. Margo se mi vůbec nelíbila, ale
Quentin zase jo. Příběh mi přišel v některých částech až moc zdlouhavý a myslím
si, že by se dal zkrátit. A kdyby bylo po mém, tak by kniha nemusela mít 288
stran, ale pouze asi tak 180. Moc mě netěší, že musím psát tak negativní
recenzi, když jsem zatím od Greena četla pouze skvělé knihy, které se mi hodně
líbili. Doufám, že nebudu psát takovou recenzi i na jeho další knihu Příliš
mnoho Kateřin.
Originální název: Paper Towns
Počet stran: 288
Přeložila: Veronika Volhejnová
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2014
3,5/5


