JE-LI TOTO ČLOVĚK - PRIMO LEVI // SKUTEČNÝ PŘÍBĚH O PŘEŽITÍ V KONCENTRAČNÍM TÁBOŘE

Čtyřiadvacetiletý chemik Primo Levi byl roku 1944 deportován do koncentračního tábora v Osvětimi. Ve své prvotní knize, kterou postupně začal psát po druhé světové válce poukazuje na hrůzné věci té doby. Jsme zvyklí číst o nelidském chování esesáků nebo táborových kápů, tady se ale spíše dozvídáme o mnohdy zlém chováním samotných vězňů. Jak krutí umí být navzájem mezi sebou. 

Primo Levi věděl, že buď tu za pár dní zahyne anebo bude mít velké štěstí a přežije, jen nevěděl, kdy se toho osudného dne dočká.  

  ...infin che un giorno senso non avrá piú dire: domani.

... až jednoho dne přestane už mít smysl říkat zítra.

Je hodně těžké napsat anotaci k této knize, abych vám vše hned nepověděla, a tak si myslím, že takový úvod do příběhu bude stačit. 

Už teď je vám všem rozhodně jasné, že měl to štěstí a přežil, ale i tak si toto skvělé dílo přečtěte abyste věděli za jakých podmínek přežil, jelikož měl opravdu velké štěstí.  

Je smutné, že ten, kdo v ten den věřil, že přežije nakonec nepřežil.  

  

Knihu jsem hltala stránku za stránkou a nějakým způsobem jsem si ji chtěla šetřit, ale samozřejmě to nešlo. Najednou jsem byla na konci, kdy jsem nutně potřebovala kapesník. Nějak se ve mě ty pocity nahromadily a potřebovaly jít ven.  

Za tento rok jsem zatím nečetla knihu, která by toho tolik ve mě zanechala a o které bych přemýšlela ještě teď a tuším, že tento stav bude u mě ještě několik dní trvat. Rozhodně se na konci roku objeví v článku nejlepších přečtených knih za celý rok a zatím ji mám na první příčce. 

Häftling: naučil jsem se, že jsem häftling. Jmenuji se 174517, pokřtili nás a až do konce života budeme mít na levé ruce vytetované znamení.

Jestli čtete můj blog už nějaký ten rok tak víte, že miluji tyto pravdivé příběhy o druhé světové válce a všech hrůzostrašných věcech, které se v tomto období událi. Milovat je asi zvláštní slovo, ale vy určitě víte, jak to myslím.  

Díky této knize jsem se mohla dozvědět ještě něco víc, co jsem vůbec nevěděla a jsem za to hodně ráda. Autor Primo Levi se mi jako člověk hodně líbil a o to více je mi smutno, že už mezi námi není a také doteď nemohu uvěřit za jakých okolností zemřel. Byl to neskutečně přátelský, dobrosrdečný, a hlavně chytrý muž, který v tom koncentračním táboře hodně přemýšlel a nedával ihned flintu do žita. Byl hodně pracovitý a neutápěl se ve špatné náladě ani ničím podobným. Prostě jen věřil, a hlavně držel vždy hlavu zpříma ne jako ostatní, kteří chodili s hlavou skloněnou a nikoho si nevšímali. Jak on sám říká, díky tomu mohl zjistit co se smí a co ne. Věděl, že se nesmí nikdy na nic ptát jinak to dopadne špatně věděl, na koho se má obracet a komu může věřit. 

  

Tato kniha ve mě zanechala toho tolik, že se z toho ani pořádně nemohu vypsat. Pořád jí mám v hlavě, a to je přece jen velký důkaz toho, že je to naprosto skvělý příběh, který stojí za přečtení. Hlavně když si jako já rádi počtete něco více o tomto období. Rozhodně o této knize ode mě nečtete naposled. Budu ji i nadále doporučovat všem! ROZHODNĚ SI JI PŘEČTĚTE A POCHOPÍTE MÉ POCITY Z NÍ! Jsem moc ráda, že byla tato knížka znovu vydaná v tak skvělé obálce, která se k ní naprosto hodí. DOPORUČUJI!!! 

MÁTE V PLÁNU SI TUTO KNIHU PŘEČÍST?

Mockrát děkuji nakladatelství Leda za tuto knihu, kterou si můžete zakoupit zde.