CO ČTU VE STŘEDU #3

Máme tu středu což znamená další článek do této rubriky, která má u vás větší úspěch, než jsem si myslela a moc za to děkuji ♥ 

Začneme zase tím, co je u mě nového. Tento týden začínám s prací v budoucí školce. Začínáme upravovat zahradu a uklízet vnitřek po malířích, ale musím vám teda říct, že jsme si včera hodně mákly a alespoň rok nechci vidět žádnou trávu a plevel mezi dlaždicemi, a to myslím zcela vážně!  

Tento týden v neděli také budu mít narozeniny (18.08.19) a nadobro mi zmizí na konci náct. Bude mi dvacet! Je jasné, že to chci řádně oslavit, ale v neděli to nebude, jelikož v pondělí se jde do práce, a to by nebylo moc dobré. Jen aby bylo jasno já nepiju sem tam si něco dám, ale vím, kdy mám dost a většinou to je u první skleničky, takže dobrý :D Ale zbytek rodiny to chce oslavit pořádně. To jsem vlastně ještě neřekla, že ve stejný den, co jsem se já narodila se narodil i můj taťka, takže to bude oslava převeliká. 

Nakonec jme tu oslavu dali až na 24.08.19 v sobotu, a tak je načase pomalu kupovat různé věci, a hlavně nějaké malé drobnosti! Chci se vás tímto zeptat, jestli nevíte, kde se výhodně mohou koupit ty nafukovací balonky, ale myslím ty stříbrná nebo zlatá čísla. Moc by mi to pomohlo ♥ Zbytek o tom, co se v tomto týdnu událo si nechám na jindy. 

Teď je na čase vám povědět o tom co zrovna čtu. 

 

Anotace: Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. 

O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. 

Už tomu bude skoro rok, co mám doma knihu Tatér z Osvětimi, na kterou jsem se hodně těšila, ale nějak jsem se k ní nemohla dostat a občas jsem na takový typ literatury neměla pomyšlení. Tento měsíc jsem si řekla, že je na čase to zkusit a začíst se. 

Musím přiznat, že se to zatím jeví jako dobrá knížka, ale je pravda, že jsem četla lepší. Jsem na straně 100 a nemyslím si, že mé pocity knížka ještě zlepší. Do toho mi přijdou nějaká fakta úplně jiná a mimo toho co se tam opravdu dělo, tak nevím, co si o tom mám myslet. Rozhodně se můžete těšit na článek jen o této knize, jen asi bude až příští týden. 

 

CO MOMENTÁLNĚ ČTETE VY? 

MOCKRÁT DĚKUJI ZA PŘEČTENÍ ČLÁNKU A PŘEJI NÁDHERNÝ DEN ♥