NEJSEM DOKONALÁ? - MICHELLE ELMAN

Pětadvacetileté ženy většinou nepíšou paměti, ale Michelle Elmanová toho do pětadvaceti prožila opravdu hodně. Asi by měnila s těmi, kterým život do cesty položil víc růží: Narodila se s hydrocefalem, který jí hodně kazil dětství, a musela absolvovat několik operací. Při jedné z nich jí ke všemu diagnostikovali mozkový nádor. Autorka věrně vypráví o pobytech na jednotce intenzivní péče, o pocitu hlubokého osamění. A pak o zážitcích na britské internátní dívčí škole, kde zažívala šikanu, ale i úspěchy a zadostiučinění, když se smířila se svým zjizveným tělem – a kde konečně poznala i pravé přátelství.  

Ale chtěla by doopravdy vyměnit svůj osud? Po střední škole se jí podařilo vystudovat vytouženou psychologii a splnil se jí dávný sen: pomáhá lidem. V dnešním světě, kde tón určují sociální sítě a módní žurnály plné naleštěných umělých celebrit a anorektických modelek, lze snadno pocítit trýznivou nespokojenost s vlastním vzhledem a neuvědomit si, jak je to nebezpečné psychicky i fyzicky.  

Knížka, na kterou jsem se neskutečně těšila a doufala jsem, že se mi bude líbit, ale bohužel pocity po přečtení nejsou vůbec takové, jak jsem si na první pohled myslela. 

Čekala jsem skvělý životopis, u kterého se rozhodně nebudu nudit a který mě i možná rozbrečí. Rozhodně jsem nečekala, že z toho budu mít takové pocity jaké se následně dostavily. 

Ze začátku to všechno vypadalo dobře, ale když jsem četla dál a dál, tak jsem nacházela věty a občas i celé nepodstatné odstavce bez kterých bych se klidně obešla. Díky tomu mohu po přečtení říct, že bych několik věcí proškrtala a knížka by tak mohla být o několik stran lehčí. Příliš se celý příběh táhl a mě to po několika stranách už tolik nebavilo jako na začátku až zase ke konci to bylo lepší. 

Rozhodně jsem četla lepší životopisy, než byl tento a nemám v plánu jí dát druhou šanci a zjišťovat, jestli to nějakým způsobem bude lepší. Zkusím knihu předat blízkým přátelům, kteří životopisy rádi čtou a následně se zeptám, jak na ně kniha zapůsobila, jelikož po přečtení nechápu, jak může mít, tak vysoká hodnocení. 

Nebyla bych to já, kdybych se nepozastavila nad obálkou, která se mi teda vůbec nelíbí, ale anotace mě přesvědčila, že by mohla stát za přečtení. Když si najdete originální obálku, tak se vám rozhodně bude více líbit než tato, kterou máme u nás. 

 

Knihu tedy rozhodně neplánuji znovu číst, ale také nemohu říct, že to bylo nějak příšerné čtení to ne, jen to nebyla taková pecka, abych z toho byla na větvi. Moc by mě zajímalo, jak se líbila vám nebo co byste popřípadě změnili či proškrtali. Knihu zkuste, ale asi bych od ní neočekávala nic extra. Jednou ji přečíst je dobré, ale víckrát už rozhodně ne. 

Mockrát děkuji nakladatelství Leda za tuto knihu, kterou si můžete zakoupit zde.