Blogerská knižní Merenda

Dne 16. března roku 2017 jsem se zúčastnila jedné blogerské knižní akce, která byla historicky má první v životě (když nepočítám Svět knihy). Sešly jsme se já a Rachel Roo (blog) a společně jsme šly rovnou na místo určení. Nejdříve nás zaskočilo, že tam nikdo nebyl, ale pak jsme se dozvěděly, že je ta akce až někde dole.

Read More

Knihy, které většina lidí čte

Je přesně 19:51 hodin a já jsem si zrovna sedla k notebooku s tím, že mám co napsat. Vůbec nevím, jak to vše dopadne možná tento článek, ani nevydám a bude navždy ležet ladem ve složce koncepty (je jasné, že jestli ho právě čtete, tak jsem ho vydala a momentálně doufám, že se vám bude líbit). Také v skrytu duše doufám, že tu nebudu mít spoustu nenávistných komentářů, ale já jsem se z toho chtěla prostě vypsat a podělit se s vámi o mou myšlenku.

Na praxi jsme měly já a moje spolužačka celkem dlouhou konverzaci na téma jaké knihy čtou lidi, kteří moc nečtou (celkem nesmyslný název tématu já vím).

Došly jsme nakonec k rozdílné odpovědi, ale nejdříve vám to všechno vysvětlím. Poslední dobou, když jedu městskou hromadnou dopravou, tak vidím spoustu lidí, kteří čtou. V minulých letech jich podle mého názoru nebylo tolik jako teď, ale pojďme si říct, co vůbec čtou?

Když přijdu třeba do metra a vidím, že si někdo něco čte, tak hned začíná nenápadné pátrání po názvu knihy (někdy se to vydaří jindy ne), prostě mě baví vidět do jakého příběhu je dotyčný člověk zrovna ponořený. Bohužel se mi už několik měsíců stává, že to jsou pořád ty samé knihy.

Jednou se nás učitel na Český jazyk ptal, jakou knihu jsme naposled přečetli. Hádejte, co padlo za názvy knížek.

Já vás nebudu napínat a rovnou vám to sem napíši: Malý princ, knižní série Harry Potter + Harry Potter a prokleté dítě a nakonec knížky od Johna Greena.

To je vše. Nic víc nečetli, tudíž nepoznali další skvělé knihy, které nejsou tak hodně propagované a nevisí na žádné zdi v tramvaji v metru nebo například i v autobuse.

Přijde mi, že to jsou právě ti lidé, kteří sledují (neknižní) youtubery a kteří u nich viděli nějakou knihu a nutně si jí musí přečíst ne kvůli tomu, že je zaujal děj, ale kvůli tomu, že to četl jejich oblíbený youtuber a oni to prostě musí mít za každou cenu také (neházím všechny do jednoho kotle určitě je spoustu lidí, kterým se právě děj knihy moc líbil a právě proto to čtou). Ale prostě si myslím, že nebýt toho člověka, co natáčí videa, tak by v životě nic nepřečetli.

A také si říkám, proč každý (neknižní) youtuber propaguje to samé a neukazuje také knihy, o kterých se moc nemluví a které jsou většinou i lepší než ty, o kterých jsem psala nahoře.

Snad jsem to dobře vysvětlila. Jsem ten typ člověka, kterému připadá, že Green není zase tak výborný autor a že se najdou knihy o dost lepší, které se vám hodně vryjí do kůže a nemůžete na ně přestat myslet (viz. Pláč v poušti nebo Sůl moře).

Vůbec nevím, jestli celý článek dává smysl, ale i kdyby to bylo něco strašného, tak jsem měla alespoň tu možnost se vypsat.

Teď vám dám jednu radu, nečtěte jen to, co čte váš oblíbený youtuber, najděte si něco jiného, co vás svým dějem nadchne, a vy si řeknete: „To si musím na sto procent přečíst“. Pak to můžete říct svému kamarádovy a možná se i jemu to bude líbit a tak vás to dokope hledat další a další ne moc propagované knihy, které nakonec budou ve vaší mysli hodně dlouho a nepustí se vás. A možná i díky tomu začnete hodně číst. Nezůstávejte jen u jedné knihy.

Mě už nebaví vidět kolem sebe jen Harryho Pottera, Johna Greena nebo Malého prince, ale co já s tím udělám. Já jsem se úplně ze všeho vypsala a po hodině a něco si půjdu konečně číst. Moc bych si přála, abyste mi napsali váš názor na to, co čtou lidé, kteří se nezajímají o literaturu, ale jen to co viděli u svého oblíbeného youtubera.

Mějte krásný den a těším se na vaše názory.

Read More

Shrnutí 2016 - Co mi rok dal a vzal?

A je tu rok 2017 rok, kde mě čeká školní výlet do Itálie (v životě jsem byla pouze v jedné cizí zemi a to bylo Německo), závěrečné zkoušky a hledání práce. Myslím si, že začal rok, který je pro mě velice důležitý, a já doufám, že se vše vydaří na jedničku a na konci roku si oddechnu a řeknu: „Vše jsem zvládla.“

Uvidím, jak to nakonec vše dopadne, ale stejně je nejdůležitější to, abychom všichni byli zdravý a měli se rádi.

Ale teď zpátky do roku 2016.

Ten rok byl zatím asi ten nejlepší. Měla jsem (a stále mám) výbornou praxi v hotelu, kde mě toho spoustu naučili, také jsem díky blogu poznala další výborné blogerky (sice jen přes internet). Naučila jsem se, že pomáhat se občas nevyplatí a také jsem vyškrtla z mého života kamarády, kteří popravdě mí kamarádi nebyly.

Navázala jsem nové a skvělé dvě spolupráce, také jsem poprvé šla s mamkou na Svět knihy (určitě i tento rok půjdu s mamkou, i když bych se měla ten měsíc hodně učit). Dvakrát jsem změnila logo blogu a konečně začala pořádně fotit.

To bylo shrnutí mého života do pár vět, ale teď se koukneme na krásné statistiky, které mi zase po roce udělaly neskutečnou radost.

		Rok 2014	Rok 2015	Rok 2016	O … více než minulý rok
	Příspěvky	168	420	538	118
	Pravidelní čtenáři	14	112	170	58
	Komentáře na blogu	449	2 162	4 016	1 854
	Zobrazení blogu	5 388	30 123	88 989	58 866
	Počet lidí na Facebooku	27	308	448	140
	Počet lidí na Twitteru	10	72	154	82
	Počet lidí na Instagramu	24	292	1 416	1 124
	Přečetla jsem knížek	15	30	33	3
	Počet lidí na Google+	28	98	127	29

Shrnutí z minulého roku zde.

Mnozí z vás vědí, že jsem strašně citlivý člověk a brečím u všeho, tak když jsem viděla ty ohromná čísla, měla jsem slzy na krajíčku, protože si uvědomuji, že nebýt blogu, tak bych neměla další koníček, který mě nehorázně baví.

Jsem ráda, že mám tebe člověka, který přečetl tento článek až do konce a který se sem snad znovu vrátí. Děkuji moc, že píšete komentáře, které jsou plné pozitivních věcí, i když je pravda, že se tu najdou i takové, které moc příjemné nejsou (ale naštěstí se dají spočítat pouze na jedné ruce).

Moc děkuji, za další krásně strávený čas s vámi (i když jen pomocí internetu). A budu se těšit, co tento rok nového přinese.

Právě tobě člověku z masa a kostí před obrazovkou moc děkuji.

Read More

Čaj, deka a výborná kniha

Zimní večery je nový projekt na prosinec (možná bude pokračovat i v lednu), který jsem vymyslela. Teda ne úplně. Před nějakou dobou jsem si vzpomněla na jeden projekt, který se jmenoval Dlouhé zimní večery. Někdo si to pamatuje, ale někdo asi ne. Jednalo se o témata, která byla nějak spjatá se zimou a vánocemi. Vždy jeden den v týdnu, se na jedno téma udělal článek, ve kterém jste psali, jak to vidíte vy. Jestli vás zajímá něco víc, tak si to můžete vyhledat určitě na internetu.

Jelikož se tento rok nic takového nevytvořilo, tak jsem si před pár dny řekla, že by nebylo na škodu si to udělat podle sebe. Nebude to mít žádný systém, prostě co mě napadne, tak to napíši a publikuji, tak nečekejte, že se tu každý týden objeví nějaké další téma.

Tak to bychom měli na začátek, ale teď k samotnému článku.

Když mi někdo řekne větu: „Čaj, deka a výborná kniha.“ Hned mi to připomene podzim a zimu, protože kdy jindy se zabalíme do deky, než právě když nám je zima.

Poslední dobou jsem si oblíbila spíše kávu, ale někdy si zase moc ráda udělám nějaký ovocný čaj, nejčastěji od značky Loyd a když se chci trochu rozmazlit, tak přidám trochu medu. Nemám ráda žádné černé nebo zelené čaje a už vůbec ne mátový, který jsme vždy museli povinně pít, když jsme byli nemocní (do dneška nás to mamka nutí vypít). Jak to máte s čaji vy? Jaké máte nejraději a jaké naopak nesnášíte?

Dostáváme se pomaloučku k závěru celého článku. Poslední téma je výborná kniha. Na podzim a zimu se mi vybaví vždy tři nejlepší knížky: Zimní příběh, Zlodějka knih a Děti z Bullerbynu.

Zimní příběh je nádherná knížka právě na chladné večery, kterých s touto knihou bude mnoho, jelikož má hodně stran. Určitě bych ji doporučila všem, protože každý si v ní něco najde. Je tam dobro, je tam zlo a také láska a smutek. Kniha má opravdu od všeho trochu a nejlepší na tom je, ten bílý kůň, který létá.

Kdo by neznal Zlodějku knih, jako by nežil. Myslím si, že v této době jste ji určitě už museli od někoho slyšet a když jste neslyšeli o knize, tak třeba o skvělém filmovém zpracování. V knize se skrývá také úplně všechno, ale nejzajímavější je, že vše vypráví smrt a hlavní hrdinka je malá holčička, která žije zrovna v ne moc dobrém období, v období druhé světové války. Doporučuji přečíst. Určitě budete plakat stejně jako já.

 

A jako poslední tu mám knihu z mého dětství. Děti z Bullerbynu zná také asi každý. Byla to má úplně první kniha, kterou jsem přečetla od začátku do konce. Asi proto, musím každé vánoce tuto nádhernou knížku číst. Opravdu nekecám, každý rok čtu Děti z Bullerbynu na vánoce. Kdo ještě knížku nečetl, zkuste si ji přečíst, je to skvělá oddechovka s různými příběhy malých dětí, které si oblíbíte.

A to je pro dnešní večer vše. Jsem zvědavá, jaké téma vymyslím do dalšího článku. Můžete mi klidně napsat do komentářů, co byste chtěli slyšet a nemusí se to úplně týkat vánoc. Doufám, že se vám první téma líbilo a budu se těšit na vaše komentáře a nápady na další téma. Mějte se krásně.

Read More