CO PRÁVĚ ČTU: LÍSTKY VE VĚTRU

28. 10. 2016


Krásný pátek a krásné volno přeji. No bože zase bude začátek dalšího měsíce? To je, ale rychlost nedávno bylo září. Tak co už dlabete dýně? Já jsem už tři vydlabala a zbytek máme jen tak na ozdobu a samozřejmě na polévku. Nemyslete si, že my Halloween slavíme, právě naopak vůbec to neslavíme, ale já mám ráda, když si nějakou tu dýni mohu vydlabat a už třetím rokem si pěstujeme domácí dýně, abychom v říjnu měli s čím ozdobovat zahradu a jíst dýňovou polévku.

Momentálně touto dobou se asi vzbudím a začnu se chystat na cestu do Krkonoš. Proč píšu: touto dobou se chystám? Protože článek je přednastavený na šestou hodinu, abyste dneska nějaký článek měli. Ale dost vykecávání jdeme ke knize.

Zrovna čtu Lísky ve větru (druhý díl Květů z půdy) a zatím je knížka opravdu skvělá. Začala jsem jí číst ve středu, tak jsem zatím jen na začátku. Hodně jsem zvědavá, jaký příběh se v tomto dílu skrývá. Jelikož si nečtu u zbytku dílů anotace, tak vůbec nevím co čekat. To je také důvod proč vám sem nedám anotaci, za prvé by si ji mohl přečíst člověk, který nečetl ani první díl tudíž by znal nějaký spojler a za druhé bych si anotaci omylem přečetla i já kdybych ji sem dala.

Po přečtení prvního dílu jsem se hned musela vrhnout na film, který byl skvělí, bohužel mi přišel hodně rychlí, ale to je jasné jinak by měl čtyři hodiny. Ale stejně doporučuji spíše knihu než film jelikož v knize je toho více a také mi přijde, že jejich babička je tam více zlá než ve filmu (opravdu je to tak).

Užijte si pátek a hlavně si nezapomeňte dneska číst!


Četli jste tuto knihu a jaká kniha dělá společnost vám?

Eden - Helen Douglasová

26. 10. 2016

Jednoho krásného dne jsem zase zavítala do Levných knih a doufala jsem, že tam najdu pár skvělých kousků. Nakonec jsem opravdu něco našla. Vždy když s novými knihami přijdu domů, tak si je důkladně musím prohlédnout. Hned jako první mi padla do oka kniha Eden a po přečtení anotace jsem byla opravdu hodně zvědavá, jak se příběh bude vyvíjet a hlavně jak se mi bude líbit. Nakonec jsem se tedy vrhla na čtení.

Eden Anfieldová je obyčejná středoškolačka, která bydlí spolu s tetou a jejím novým přítelem v krásném domě a řeší klasické středoškolské problémy. Má také svého nejlepšího kamaráda Connora, se kterým se zná už velice dlouho a tráví s ním hodně volného času. Bere ho spíš jako bratra než nějakého kamaráda a známe, jak to chodí v knihách, když jsou nejlepší kamarádi opačného pohlaví, vždy se jeden do druhého zamilují. Tady je to ale jiné, jeden žárlí a druhý to nevnímá.

Jednoho dne se ale vše zvrtne, když do školy přichází nový neznámí kluk jménem Ryan Westland. Ve škole se říká, že je z Kanady, někdo si zase myslí, že z jižní Afriky nebo z Ameriky. Nikdo vůbec netuší, odkud přišel, ale to by nebylo tak divné, kdyby se neptal na otázky typu: Kdo je Hitler? A co je pizza? Eden se do něj od první chvíle zakouká a tak víme, co asi bude následovat. Ryan se víc sbližuje s Eden a také se seznámí s Connorem, i když je pravda, že si ti dva vůbec nesednou.

Eden si myslí, že její život by mohl být konečně normální, ale to ještě netuší s kým má tu možnost každý den být. Jednoho dne se Eden ocitne v Ryanově domě, kde omylem vezme knihu, která jí nepatří. Doma to zjistí a nemůže uvěřit svým očím, co drží v rukou. Životopis svého kamaráda Connora, který byl vydán o 50 let později. Jak je to vůbec možné? Odkud Ryan přišel, že má knihu, kterou by její kamarád měl teprve napsat?

Jako vždy začneme obálkou. Jak to mám říct, obálka se mi jak líbila, tak i nelíbila. Začneme tím záporným a to je osoba, která je na ní vyfocená. Určitě víte, že nesnáším na obálce fotografie osob, protože to kazí celí pocit z knihy, jelikož si někdo představuje tu danou osobu i v hlavě i když nechce. Já jsem si sice vymyslela v hlavě někoho úplně jiného, ale mám takový názor, že obálka by měla být bez fotografií lidí.
Co se týče kladu, tak tady se mi líbí ta vesmírná atmosféra, která se samozřejmě ke knize hodí a moc se jim to povedlo. Také chválím, autorčino jméno, které je menší než název knihy.

Teď k samotnému pocitu z příběhu. Mně se kniha moc líbila, proto jsem ji přečetla ani ne za sedm hodin. Eden na mě ve výsledku působí jako oddechovka a romantika dohromady nic u čeho byste museli přemýšlet anebo luštit nějaké velké tajemství. I když vesmírné knihy moc nemusím, tak tato mě bavila, ale asi si ji po druhé nepřečtu, jednou stačilo. Co se mi hodně nelíbilo, byla až moc velká romantika. Já osobně miluji romantiku, ale tady až taková přeslazenost určitě nemusela být, zvlášť ke konci knihy mi to přišlo až moc romantické.

Osoby byly jak kladné, tak i záporné. U záporných postav vám toho nemohu moc říct, protože bych i něco prozradila a to já nechci. Jediná osoba, která mi moc nesedla a neměla jsem ji v lásce, tak je Connor, který byl takový nemastný neslaný. Vůbec se mi tam nelíbil a už od začátku jsem si říkala, s touto postavou budu mít určitě problémy. Postavy, které se mi opravdu hodně líbily, byly určitě Eden a Ryan, na ně mám pouze jednu negativní věc a to je, že byly až moc do sebe zamilovaní, až mi to přišlo v nějakých chvílích přes čáru. Jinak byly opravdu fajn a skvěle se vypořádali s různými situacemi.

Shrnutí bude opravdu lehké. Nedoporučuji lidem, kteří nemají rádi romantiku, které je tu opravdu hodně. Jako oddechové čtená na pár hodin je kniha Eden jako stvořená a díky větším písmenkám a málo stránkám vám uteče tento příběh hodně rychle. Kvůli velké romantice dávám o jednu hvězdičku méně. Kniha neurazí ani nenadchne, tak je jen na vás jestli jí dáte nějakou šanci nebo ne.

Helen Douglas se narodila v malém plážovém městečku v Cornwallu, stejně jako smyšlené město Perran, které se objevuje v After Eden. Jako dítě si ráda četla, stavěla doupata a psala příběhy z jejího městečka. Její dospívání bylo soustředěno kolem pláže. Letní dny trávila především koupáním. Letní noci zahrnovaly plážové večírky s táboráky a grilováním. Pokud pršelo, což bývalo často, přečetla spoustu knih a snila o tom, že je spisovatelkou.

Poté, co opustila školu, žila na mnoha různých místech včetně Londýna, Kalifornie, New Yorku a New Jersey. Nyní je opět v Cornwallu, kde žije mezi lesy a plážemi. Když je jasná obloha, obvykle se prochází v lese nebo leží na pláži a dívá se na hvězdy. Jestliže se snáší mořská mlha nebo prší, tráví čas čtením knih, jejich psaním a vymýšlením jejího dalšího příběh.


Originální název: After Eden
Počet stran: 254
Přeložila: Jana Jašová
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2015

Četli jste tuto knihu? Jak se vám líbila? Popřípadě máte v plánu si ji pořídit?


TÝDEN S KNÍŽKOU (17.10. - 23.10. 2016)

24. 10. 2016


Už je to nějaký ten pátek co vyšel poslední Týden s knížkou, ale teď když začala zase škola a praxe, tak nemám takový čas na čtení, jako jsem mívala o prázdninách, tudíž za ten týden toho moc nepřečtu.
Ode dneška do neděle je čtecí maraton. Já jsem se rozhodla, že ho zkusím, ale s tím, že budu číst jako normálně a nebudu to nějak extra přehánět, tak uvidím, jaké výsledky nakonec budu mít.

Ale zpátky k minulému týdnu. V ten týden jsem dočetla jednu knihu a jednu rozečetla. Někdy v úterý jsem dočetla knihu Navždy a věčně (recenzní výtisk od Baronetu), na který jsem se moc těšila. Recenzi si můžete přečíst tady. Víc vám k tomu neřeknu, přece jenom si můžete přečíst tu recenzi.


Pak jsem se vrhla na první díl Květy z půdy a musím říct, že nic takového jsem nečekala. Hned jak knihu přečtu (snad ještě dnes), tak se musím kouknout na filmové zpracování. Viděla jsem pouze půlku traileru, který se mi moc líbil a tak jsem hodně zvědavá na celý film.

V sobotu ráno jsme jely já a mamka k tetě do Krásné lípy na hory. Moc jsme si to tam užily a hned jak jsme přijely, nám teta dala dobrou polívku z ovesných vloček a Čínu. Mňam ještě teď se olizuji. Hned po obědu jsme šly do lesa sbírat houby a nakonec jsme jich opravdu hodně našly. Moc se těším, až si uděláme houbovou omáčku, kterou můj brácha nesnáší, ale já ji miluji (alespoň na mě zbude)

To je asi vše, co se minulý týden událo. Mějte se krásně a ti kteří jako já mají ode dneška prázdniny, tak si je co nejvíce užijte.


Jaký jste měli týden vy? A kolik jste toho přečetli?

CO PRÁVĚ ČTU: KVĚTY Z PŮDY

22. 10. 2016

Pane jo to je už doba co jsem nepřidala tuto rubriku, ale slíbila jsem vám, že budu aktivnější a tak jsem se rozhodla, že bych konečně mohla psát zase rubriky na téma, co čtu. Jelikož je podzim a na buxu jsou zase výprodeje, tak jsem si musela koupit jednu sérii, kterou určitě budete znát. A je to série Květy z půdy.

Já momentálně čtu první díl, který se mi zatím hrozně líbí (tak snad to tak i zůstane). Jsem na stránce 100 z 381. Přijde mi, že na to, že jsem teprve na začátku, tak se toho tam strašně moc stalo a tím pádem mě hodně zajímá zbytek knížky, jak se bude odvíjet celý příběh dál. Spoustu lidí psalo, že tato série je perfektní na podzim a tak jsem moc ráda, že se na buxu objevily tyto výprodeje a já jsem si všech pět knih mohla konečně koupit (byl to můj sen už několik let je mít doma a konečně se to vyplnilo).
 
Jelikož jsem se dozvěděla, že není dobré si číst anotace dalších dílů, tak jsem je nečetla a určitě až budu dělat další tento článek s jiným dílem, tak sem anotace knih nebudu dávat, aby vás to nelákalo je číst a hlavně abych si to já sama nepřečetla.

Anotace: Jediný tragický moment na dálnici mění doposud idylický život mladé šťastné rodiny v absurdní příběh. Po otcově smrti zůstávají sourozenci Christopher, Cathy a dvojčata Cory a Carrie se svou matkou sami a hlavně bez prostředků, a tak se Corinna rozhodne pro riskantní návrat k velmi bohatým rodičům, kteří ji však před lety vydědili. Děti zavře do podkrovního pokoje, kde jim vlastně nic neschází, nic kromě čerstvého vzduchu, živých květin a pocitu volnosti. Na půdě, kam je přístup jen z onoho pokoje si vybudují papírovou "zahradu"...

Četli jste tuto knihu a jaká kniha dělá společnost vám?

Navždy a věčně - Jennifer L. Armentrout

20. 10. 2016

Na tuto knihu jsem se nesmírně těšila už několik měsíců předtím, než měla vycházet. Díky Baronetu jsem dostala možnost si ji přečíst co nejdříve, jak jen to šlo a tak jsem byla naprosto nadšená. Hned jak mi přišla domů, jsem se na ni musela důkladně podívat a hlavně jsem byla zvědavá na obálku, která se měla lišit od originálního vydání. Po přečtení knihy, kterou jsem zrovna četla, jsem se na ni musela samozřejmě ihned vrhnout.


Mallory Dodgová je normální holka, která si bohužel toho mnoho v dětství neužila. Po jedné velké tragédii se ocitá v domě dvou lékařů, kteří jsou její noví adoptivní rodiče. Pro Mallory začíná konečně život, o kterém vždy snila, ale stále ji pronásledují noční můry z dřívějška kdy tak skvělé dětství neměla. Po letech domácího učení se rozhodne konečně vstoupit na pozemek školy a definitivně začít žít ještě trochu lépe, jako normální dospívající lidi.

Hned první den se setká se svým kamarádem z dětství Riderem Starkem, který nemůže uvěřit, že po dlouhých čtyřech letech se znovu setkává se svou kamarádkou (skoro sestrou), která s ním prožila své dětství u jedné adoptivní rodiny, kam je oba dali a které říkal „Myško“. Oba dva jsou nesmírně šťastní, ale bohužel Mallory kvůli tomu co si před pár lety prožila, moc nemluví a spíše se ukrývá někde v ústraní.

Mallory s ním nejdříve moc nemluví, ale nakonec tu svou bariéru zboří a je ráda, že si má s kým povídat. Bohužel díky tomu, že se Rider objevil, přemýšlí znovu o své minulosti a tím pádem se cítí hodně zranitelná. Ještě ke všemu, když ve škole je jedna osoba, která se k ní nechová moc pěkně. Jak nakonec vše skončí? A co to obří tajemství rozluští se? Budou nakonec žít opravdu ty pravé životy, o kterých vždy snili?


Na začátku jsem malinko nakousla obálku, která měla být jiná než originál a tak jsem byla hodně zvědavá, co vymysleli. Když jsem balík otevřela, tak jsem byla malinko zklamaná. Od obálky jsem opravdu čekala víc a spíše mi přijde, že originální je mnohem hezčí než tato. Schválně se na tu originální koukněte a napište mi jaká je podle vás lepší. Já jsem zastáncem, že knihy by měli vypadat stejně jako všude jinde a že by se neměla moc upravovat v různých zemích.

Ale teď k tomu co vás asi zajímá ze všeho nejvíce a to je samotné hodnocení příběhu. Kniha se mi líbila, ale je tu jedno velké ALE. Občas jsem se musela (hlavně v půlce) nutit ke čtení a to není moc dobré. Přišlo my, že celkově v půlce knihy se toho moc nedělo a že autorka tím jak chtěla mít knihu tlustší tak tím více ten střed protahovala a to se mi teda nelíbilo. Proto jsem to také četla trochu déle než normálně. Nebýt toho dlouhého středu knihy, tak by ode mě dostala kniha lepší hvězdičkové ohodnocení.
Pozitivní na celé knize bylo to, že autorka vůbec vymyslela takovýto příběh plný tajemství a života, který bychom určitě neradi žili. Opravdu originální příběh, který mě většinu knihy pohltil, a já byla zvědavá, jaký další zvrat v ní bude.

Co se týče osob, tak tady to bude hodně rychlé. Hlavní postavy jsem si velice oblíbila i ostatní lidi okolo nich. Jen jediné dvě postavy se mi nelíbily a to jedna spolužačka ze střední a druhá postava byl minulý adoptivní rodič Mallory a Ridera, kterého si určitě nikdo neoblíbí.
Kniha je řazená do kapitol, které mají optimální délku (nejsou až moc krátké ani dlouhé) celkově má kniha hodně stran něco okolo 450 a tak s ní nějaký ten čas určitě strávíte.


Příběh určitě doporučuji, jen si dávejte pozor na ten prostředek, který se mi opravdu zdál hodně zdlouhavý. Určitě byste si ji měli přečíst, jen si nejsem jistá, jestli bude pro všechny věkové kategorie. Mně se knížka Navždy a věčně líbila a tak ji budu určitě doporučovat dál. Opravdu ji zkuste, jestli nad ní váháte.

Jennifer L. Armentrout bydlí v Martinsburgu v Západní Virginii v USA. Když právě nepracuje, ráda čte, dívá se na zombie filmy nebo si užívá volný čas se svým manželem a psem Lokim. Hodně času rovněž tráví na Twitteru.
Už na základní škole, když začala psát povídky, snila o tom, že se stane spisovatelkou. A taky jí moc nešla matematika. Jennifer píše paranormální romány pro mládež, sci-fi, fantasy a romance ze současnosti.
J. Lynn je pseudonym autorky, pod kterým píše romantickou sérii Gamble Brothers, „new adult“ romány Počkám na tebe (Wait for You) a Jako led (Frigid), paranormální sérii Nephilim Rising nebo fantasy sérii Lux a Covenant.


Děkuji moc nakladatelství Baronet za poskytnutí tohoto báječného recenzního výtisku.
Knihu Navždy a věčně si můžete koupit tady.

Originální název: The problem with forever
Počet stran: 472
Přeložila: Renata Heitelová
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2016