Recenze: Bez naděje

Po přečtení knihy Život jedna báseň jsem hned zatoužila si přečíst Bez naději, ale nakonec jsem si knihu přečetla až pět měsíců po tom. Teď sebe nemohu pochopit, proč jsem si ji nekoupila dřív.

Sedmnáctiletá Sky bydlí už třináct let u své adoptivní mámy Karen, která nesnáší moderní elektroniku, proto u nich doma není žádná televize ani telefon nebo počítač. Sky už si na to zvykla a ani nic z toho nepotřebuje, protože má nejlepší kamarádku Six hned přes ulici, u které se často dívá na filmy a tak jí to opravdu nechybí. Jediné s čím se potýká, je to, že ji máma celou dobu učí doma, než aby byla ve škole, to se jí moc nelíbí a tak se pokaždé ptá Karen, jestli by mohla někdy do školy jít a pokaždé to skončí hádkou.

Nakonec Six přesvědčí Karen, aby do školy šla. Sky se hrozně na školu těší a nemůže se dočkat, až uvidí, jak to tam chodí, ale když se dozví, že Six s ní do školy nepůjde, protože odlétá do Itálie, tak se prvního dnu hodně bojí.

Když vyjde prví den do školy, tak se na ni všichni dívají a pomlouvají ji, nejdříve si myslí, že to je normální, ale pak se dozví něco, co jí raní. Sky má ve škole špatnou pověst všichni ji znají jako holku, která si vodí každý den jiného kluka oknem do svého pokoje.

Ale co se stane po tom, až potká v obchodě kluka jménem Dean Holder, který v ní vyvolává pocity, jaké žádný jiný kluk v ní nevyvolal a díky němu si vzpomíná na minulost, kterou chtěla navždy držet v sobě a už se k ní nikdy nechtěla vracet?

„Voněl mátou a kolou. Nikdy by mě nenapadlo, jak jdou tyhle dvě vůně dohromady, ale šly…“

Kdo čeká, že to bude typická slaďárna, tak se mýlí, je tam hodně zvratů odkrývají se různé tajemství a vy chcete číst dál a dál, abyste věděli, jak to nakonec dopadne. Od první chvíle jsem věděla, že knihu jen tak neodložím.

Co se týče obálky, tak ta je báječná, líbí se mi, jak je tam vyfotografovaná Sky a mohu říct, že stejnou holku si představuji i ve své hlavě. Zato obálka druhého dílu z pohledu Deana se jim zase až tak nepovedla, ten kluk by mohl být jiný.

Ale co se mi hodně zamlouvalo, byly začátky každé kapitoly, kde psacím písmenem je napsané vždy: den, měsíc, rok a kolik je hodin. Moc se mi to líbí a vypadá to hodně originálně. Také bylo skvělé, že se nacházíme jak v minulosti, tak i v přítomnosti, což já mám moc ráda a nebojte se, vždy je tam napsané kde se zrovna nacházíte.Co bych ale udělala jinak, že občas bych nějaké pasáže zkrátila a zbytečně bych je nenechala tak dlouhé.

„Do hajzlu se všema poprvé, Sky. Pro mě je důležitý jen to, že s tebou je to navždycky.“

Skvělé čtení, které jen tak nedáte z ruky, ale pouze budete hltat stránku za stránkou a čekat jak to nakonec všechno skončí. Budete se divit, co všechno v této knize najdete. Určitě by si tuto knihu měl přečíst každý i ten člověk, který nemá rád romantiku, si tady určitě něco najde.

Colleen Hooverová se narodila 11. Prosince roku 1979 v USA. Doposud napsala sedm románů a jednu novelu. Bez naděje má také ocenění New York Times bestseller. První román Slammed jí vyšel v Lednu roku 2012. Žije v Texasu se svým manželem, třemi syny a prasetem jménem Sailor.

Originální název: Hopeless

Počet stran: 384

Přeložila: Jana Jašová

Nakladatelství: Yoli

Rok vydání: 2014

5/5