Recenze: Dítě číslo 44

Jistě víte, že mám ráda historické žánry a nebyla bych to já, kdybych si nepřečetla knihu, kterou četl skoro každý anebo o ní alespoň slyšel. Viděla jsem spoustu pozitivních recenzí na knihu Dítě číslo 44, které mě na ni ještě více nalákali a tak jsem se nemohla dočkat, až si ji koupím a následně přečtu. Nakonec mě tato kniha hodně překvapila.

 

Příslušník MGB a válečný hrdina Lev Děmidov bydlí se svojí manželkou Raisou v Moskvě, když se najde mrtvola chlapce, tak je to právě Lev, který musí říct svému kamarádovi, že jeho syn zemřel nešťastnou náhodou v kolejišti, což není zas tak úplná pravda. Lev musí lhát a tak mu řekne, že chlapec byl oblečený a lokomotiva ho vláčela celou cestu na nástupiště, proto má v puse hlínu. Pravda je taková, že byl svlečený a vrah mu dal do pusy hlínu, aby chlapec nekřičel a také měl řezné rány na těle.

 

Po pár dnech Lva degradují a spolu s Raisou podezřelou ze špionáže se musejí přestěhovat do malého města na Urale, kde Lev začne pracovat. Myslí si, že jsou konečně pryč z města, kde je spoustu zavražděných dětí, ale opak je pravdou i na Urale se dozvídají, že se tam zabíjejí malé děti.

Lev to nenechá jen tak, začne pátrat po vrahovy čtyřiceti čtyř dětí a díky tomu se ocitá spolu s Raisou na tenkém ledě.

 

„Lépe nechat deset nevinných trpět než jediného špiona uniknout.“

Když jsem viděla obálku knihy, tak jsem si říkala, to není nic pro mě (myslela jsem si, že to je nějaký horor nebo tak něco), ale pak jsem si pustila video Rodaw, která knížku chválila a řekla jsem si proč to nezkusit a tak jsem si ji připsala na seznam knih, které si chci koupit. Díky soutěži na blogu We Love Books jsem vyhrála zrovna tuto knihu a tak jsem měla možnost se do ní pustit ještě dřív, než jsem měla v plánu.

První, co mě zaujalo, když jsem si listovala knihou, byly začátky všech kapitol. Vždy je tam napsané jaký to je den a kde se celá kapitola odehrává, což jak víte z recenze na Bez naděj mám moc ráda, také obálka mě uchvátila, když se na ni lépe kouknete, tak je na ní krev a to jsem na žádné knize nikdy neviděla.

Kdybych si měla vybrat mezi filmovou a touto obálkou, tak bych si určitě koupila tuto, protože je výborně detailně propracovaná a vše co je na obálce vyobrazené se k tomuto příběhu hodí. Nic nemohu této knize vytknout. Po přečtení pár stránek jsem věděla, že knihu jen tak neodložím a budu číst pořád dál a dál.

„Obličej hrdiny, srdce kata.“

Myslela jsem si, že budu ohrnovat nos, až budu číst, co s dětmi vrah dělal, ale nebýt těchto scén, tak by kniha nebyla tak dobrá. Poté co jsem dočetla knihu, jsem zhlédla film, který mě neskutečně naštval kvůli tomu, že tam nebyli skoro žádné scény z knihy. Určitě si nejdříve přečtěte knihu a pak se koukněte na film.

Dítě číslo 44 všem doporučuji, i lidem, kteří nemají tento žánr rádi, věřím tomu, že se i jim bude kniha líbit. Nemohu se dočkat, až si přečtu i další díly: Utajovaný projev a Agent 6. Nemyslete si, že je první díl useknutý, ale je spíš skvěle zakončený.

Tom Rob Smith se narodil roku 1979 v Londýně. Chodil na Cambridge a poté absolvoval roční kurz tvůrčího psaní v Itálii. Od té doby působí jako spisovatel a scénárista. Jeho kniha Dítě číslo 44 dostala ocenění International Thriller Writers Awards a The CWA Dagger Awards.

  

Originální název: Child 44

Počet stran: 384

Přeložil: Josef Hanzlík

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2013