Recenze: Zlodějka knih

Tuto knížku jsem četla už po druhé, ale teprve teď jsem na ni napsala recenzi. Byla jsem hodně zvědavá, jak se mi to bude líbit, jestli méně než minule nebo více nakonec mohu říct, že je to opravdu skvělá kniha, kterou by si měl každý přečíst a dozvědět se více o druhé světové válce z pohledu Němců. Skvělá kniha, kterou i když si přečtete stokrát, nikdy vás neomrzí.

Liesel Memingerové je devět let, když s ní její mamka a mladší bráška cestuje k adoptivním rodičům. Na této cestě se stane jedna obrovská tragédie a to, že Liesel zemře její mladší bráška ve vlaku a tak ho musejí pohřbít, tam ukradne Liesel první knihu. Když dorazí do města, kde bude nově Liesel žít, tak se nový adoptivní rodiče bouří kvůli tomu, že měli mít dvě děti místo jednoho. Nakonec se vše vyřeší a Liesel se odtrhává od své milované maminky, kterou už nikdy neuvidí.

Hned si tam najde nového kamaráda, který ji doprovodí do nové školy, kde ji nemají moc rádi, protože neumí číst a dělají si z ní srandu. Vždy po škole s ním a dalšími kamarády hraje fotbal a pak usedává k večeři s novými rodiči. Tatínek si ji hrozně oblíbil a ona jeho také, ale maminka moc ne a pořád ji nadává do prasat a bije ji.

Jednoho dne u nich zaklepá neznámí mladík, který se jmenuje Max a je žid. Hned si tatínek vzpomene kdo to je a nechá ho přespat u Liesel v pokoji. Max je se svým zdravotním stavem stále horší. Horečka neustupuje a tak stále spí. Po dlouhých týdnech se konečně Max uzdraví a říká, jestli by nemohl spát ve sklepě, aby nebyl moc na očích, když je žid. A tak od té doby spí ve sklepě. Nakonec Liesel naučil táta číst a tak může Maxovy předčítat z knihy, aby se moc tam dole nenudil. Bohužel druhá světová je čím dál tím horší. Liesel zažije útěk do úkrytu asi sto krát, také zažije lásku a nejhorší situace, které mohla zažít.

Vůbec nebylo snadné napsat krátkou anotaci, protože to prostě nejde u této knihy a tak jsem to nějak musela utnout, jinak bych vám prozradila celý příběh, který si myslím, že stejně všichni znáte. Jak jsem psala nahoře, skvělá kniha, kterou i když si přečtete stokrát, nikdy vás neomrzí. A je to sto procentní pravda.

Liesel jsem i tentokrát držela palce u různých situacích a i tentokrát slza ukápla u jedné z nich. Normálně nebrečím, ale tady vždy musím. Liesel bych chtěla někdy potkat, vím je to nesmysl, ale opravdu bych s ní ráda navázala řeč, určitě by to byla skvělá kamarádka. Co se týče Rudyho, tak toho bych také ráda potkala a zahrála si s ním fotbal anebo soutěžila, kdo doběhne dřív do cíle. A adoptivního taťku bych také brala mamku asi moc ne i když možná jo (přečtěte si knihu a uvidíte skoro na konci co myslím).

Jsem moc ráda, že jsem také shlédla výborné filmové zpracování knihy i když nějaké nedostatky tam byly, ale kde nejsou že? Kdybych si měla vybrat film nebo knihu, tak vybírám obojí, protože je to nastejno. Film jsem viděla také hodně krát a také u něj brečím jak želva. Představa, že bych si musela něco takového zažít je pro mě nepředstavitelná a určitě bych se s tím nepoprala tak dobře jako zlodějka.

Co se týče obálky, tak je hrozně krásná. Tato se mi líbí více než ta první, ale to je o vkusu někomu se může líbit tato někomu tamta. Ale opravdu si myslím, že obě obálky výborně vystihují příběh knihy.

Určitě si knihu přečtěte, jestli jste se k ní ještě nedostali, i když je poměrně tlustá, tak stránky rychle ubíhají. Doporučuji také filmové zpracování, které mě nikdy neomrzí jako kniha. Jsem si jistá, že se všem bude kniha líbit, protože do poslední stránky nevíte, jak to dopadne a budete Liesel držet palce stejně jako já. Určitě doporučuji!!

Markus Zusak je australský autor, který se narodil roku 1975. Zlodějka knih (The Book Thief, 2005) je jeho pátou knihou, získala mimořádný ohlas a stala se mezinárodním bestsellerem. Úspěsný byl i jeho předchozí román The Messenger (Posel, 2002), určený mladším čtenářům.

Originální název: The Book Thief

Počet stran: 526

Přeložil: Vít Penkala

Nakladatelství: Argo

Rok vydání: 2014